Článek
Z dálky lze mít pocit, že se do ulice vyklonily reálné ženy, aby přilákaly kolemjdoucí. To, co by však mělo milovníky estetických hodnot přitáhnout, je mnohotvárnost Gebauerova talentu.
Třeba drobná plastika je v jeho podání chápána jako redukce daného tvaru na základní symboliku křivky. Sošky nahých dívek našly možná svůj vzor v Giacomettiho stylizaci, ale mají vždy široké slovanské boky, úzká ramínka a neuchopitelnou tvář.
Kromě lidí lze ladnou křivku obdivovat i u sedícího ptáka. V jeho hlubokém očním důlku tušíme vyrovnanost buddhistického mnicha a v důstojném posezení klid kmenového šamana.
Figura bohyně v nadživotní velikosti stojící u zdi navazuje na archetypální mysticismus, ale hlavní sál vítá spíše obyčejnou člověčinou. Spatříme macaté nohy zaražené do zdi, postel se spícím kmenem stromu či ležící krásku z kamene.
Výstava ukazuje i obrazy, které Gebauer vytvořil ve stylu expresionismu, fauvismu nebo impresionismu. Pokud někdo nechápe jeho sochařskou tvorbu, má možnost proniknout do výtvarné doktríny skrze přístupnější malbu.
Jestliže Gebauer tvrdí, že zvířata a zejména predátoři si značkují teritoria pomocí pachu, zatímco člověk urbanismem a tvorbou v prostoru, je expozice dokonalým zhmotněním této myšlenky.
Výtvarník trousí artefakty tak, aby vymezil jím ovládaný prostor. Proto se vždy snaží překonat úzkou omezenost galerijních sálů a zasazuje je do nekonečného univerza. Chce neviditelné udělat viditelným i pro laika.
Celkové hodnocení 80 %
Kurt Gebauer: Matice Země
Východočeská galerie v Pardubicích, do 10. července 2016