Režisérské a scenáristické duo padesátá léta logicky vnímá hlavně prostřednictvím filmů a nesnaží se o tak realistický pohled jako ve filmech z jiných období. Natočili spíše nádherně vypiplanou hříčku, kde si dělají legraci z Hollywoodu, politiky a celebrit.

Jednou z hlavních postav je Baird Whitlock (George Clooney), mužná hvězda Hollywoodu 50. let, která hraje v přefouknutých historických velkofilmech, pronáší patetické projevy a tváří se závažně. Manažera studia Eddieho Mannixe (Josh Brolin) by ani ve snu nenapadlo, že Bairda jednou unese tajná organizace Future.

Scarlett bude opět svůdná.

Scarlett je svůdná i protivná.

FOTO: Universal

Zatímco Mannix se domnívá, že superhvězda se opila nebo skotačí s nějakou sboristkou, komunistická partička už Bairdovi ve svém tajném doupěti cpe do hlavy Marxe. Politicky naivní herec se nadchne a začne se s únosci přátelit. Mezitím se manažer Mannix snaží uplatnit mladého herce Hobieho a vnutí ho režisérovi kvalitních dramat (Ralph Fiennes). Ten ovšem zuří, když zjistí, že Hobie je naprostý blb, který neumí ani pořádně mluvit.

Obsazení filmu nelze nic vytknout - excelují tu Josh Brolin, George Clooney, Channing Tatum i Scarlett Johanssonová jako protivná hvězda směšných filmů s mořskou pannou.

Scénář plný sofistikovaného humoru, absurdních situací a hlášek je hodně coenovský, snad s výjimkou toho, že tady autoři vynechali skutečné zlo. Chtěli natočit spíš parodii na jistou dobu. Z každé scény cítíte, jak mají Hollywood rádi, ale současně vidí jeho negativa.

Manažer (Josh Brolin) a naštvaná herečka (Scarlett Johanssonová)

Manažer (Josh Brolin) a naštvaná herečka (Scarlett Johanssonová)

FOTO: Cinemart

George Clooney

George Clooney

FOTO: Universal

Ztřeštěný svět proradných bulvárních reportérek a namyšlených hvězd, které moudrosti moc nepobraly, jim dává nespočet příležitostí k ironickým šlehům. A komunističtí únosci vypadají spíše jako popletové než drsňáci. Jde možná o nejhravější a nejveselejší film, jaký kdy Coenové natočili. Neustálá nadsázka může některé diváky docela překvapit.

Specifická naivita a současně pokrytectví padesátých let - nejen u filmu - si přímo říká o parodii. Mannix řeší závažné „skandály“ jako nemanželské dítě herečky nebo to, jestli se Baird Whitlock náhodou nedopustil homosexuálního styku. Ovšem nejstrašnějším hříchem - ještě závažnějším než tzv. „sodomie“ - bylo v Hollywoodu 50. let podezření z levičáctví.

Celkové hodnocení: 85 %