Bylo by však kardinální chybou chápat expozici jen jako pouhou ukázku nalezeného reliéfu. I bez něj by byla velice zajímavá.

Malich originálně řeší vztah svých prací a galerijního prostoru. Tento bod je pro jeho ideu zobrazování naprosto fundamentální. Umělecké artefakty, vycházející především z geometrických tvarů (kruh, obdélník, úsečka či křivka), se v rozlehlosti okolního světa zjevují s neúprosnou pravidelností.

Výtvarník Karel Malich.

Výtvarník Karel Malich

FOTO: Jan Šída, Právo

Díky tomuto zjevování můžeme okolní svět dokonale analyzovat. Obrovský kruh visící volně ve vzduchu se stává pomyslnou bránou do jiných dimenzí. Šťastnou náhodou je vzadu vchod z mléčného skla, za kterým se míhají siluety lidí, procházejících po dvoře galerie. Tento fakt evokuje princip Platónovy jeskyně a posouvá vyznění celého díla o úroveň dál.

Dva kruhy vedle sebe, černý a bílý, ukazují absolutní kontrast mezi světlem a tmou, lidé si totiž tuto kontradikci málokdy uvědomují. Malich jim ho polopaticky zredukoval na základní tvary, aby jejich vzájemný vztah lépe pochopili.

Malichova díla mají největší intenzitu sdělení ve volném prostoru.

Malichova díla mají největší intenzitu sdělení ve volném prostoru.

FOTO: Jan Šída, Právo

Další dva kruhy, které vzájemně pronikají, přibírají další barvu, šedou. Ta ve výseči symbolizuje šedou zónu, tedy území nikoho mezi říší dobra a zla. Již zmíněný prostor hraje roli malířského plátna, na který tvůrce klade své vize a nápady. Je třeba tyto dva prvky chápat jako nedílnou součást celku, protože bez jednoho z nich nelze zastřešující dogma pochopit.

Geometrická analýza rozprostraněnosti okolního makrokosmu dává Karlovi Malichovi do rukou silnou zbraň. Totiž formovat a deformovat danou skutečnost podle vlastního plánu.

Karel Malich: Nově objevený
Museum Kampa, Praha, do 31. května

Celkové hodnocení: 80