RECENZE: Rocková perla Alice září i po čase

Netrvalo to totiž dlouho a pětice na pódiu doložila, že její rockové písničky nezestárly. Ano, mají příchuť devadesátých let, bluesový grunt a kytarové plochy znějí syrově a pořád až klukovsky spontánně. Tyto ingredience, které přirozeně vlastní všechny rockové kapely s talentem, ale dokážou žít v hudebním světaběhu bez ohledu na dobu vzniku a použití. Jsou platné pro každou dobrou písničku.

Že takových má Alice plnou náruč, se ukazovalo s každou další položkou koncertního programu. Na začátku, pravda, bylo třeba si na její sound zvyknout. Srovnal se zvuk v sále, kapela nabrala obrátky, publikum jí uvěřilo. S druhou písní v pořadí, Pozdravuj máti, se už ale zvedla stavidla pro náramnou rockovou jízdu, během níž muzikanti odhalovali jeden klenot za druhým.

Někteří diváci písničky dobře znali a pod jistým výrazovým a intonačním dohledem Dana Bárty rozeznívali své hlasivky od startu koncertu až do jeho finále. Ti, kteří na některé zapomněli, si rozvzpomínali vždy s úvodním riffem, případně následující melodickou linkou.

Alice vybrala písně ze tří alb, která vydala v devadesátých letech. V programu je dozdobila coververzemi skladeb Peace Dog a Wild Flower od The Cult a Born To Be Wild od Steppenwolf. Zazněla i ochutnávka z tvorby Guns N’ Roses, která uvedla jeden z historicky největších hitů nejenom skupiny Alice, ale české rockové historie vůbec – Ani náhodou. Jeho refrén zpívali místo Bárty diváci, s nasazením a zadostiučiněním.

Dan Bárta si roli rockového frontmana dokonale užíval. Na velkém pódiu se pohyboval pár kroků před spoluhráči, občas si radostně zatančil, a když došlo na náročnější pasáž, ponořil se do ní a dlouze si ji pěvecky vychutnával. Například v Zase budeš bita ve vysokých polohách doslova hodoval. To všechno činil s lehkostí a šarmem.

Nadto byl při komunikaci s publikem vtipný a ve svém projevu hýčkal zvukomalebnost a výrazové dary češtiny. Však také za své příběhy s pointou a promluvy sklízel uznalý potlesk.

Od kytaristů Martina Střesky a Lumíra Václavíka, baskytaristy a vokalisty Zdenyho Podskalského a bubeníka Jiřího Mikeše Milého se mu dostalo erudované instrumentální podpory a dokonalého podkladu pro hlasové vzlety a přílety. Ti čtyři odváděli poctivou práci, neměli potřebu exhibovat a zkoušet zastínit svého zpěváka. Tak to ostatně v Alici bylo i dříve.

Koncert trval hodinu a půl. Hned na začátku došlo k plynulému prolnutí kapely s diváky a také se ukázalo, že rock-and-roll hrát Alice nezapomněla. Kdyby ji po tomto turné napadlo vracet se na pódia častěji, bylo by to naprosto přirozené vyústění toho, co se v Chomutově při koncertu dělo. A představit si to lze i s větší produkcí a načančanějším pódiem.