Jiří Mádl si zahrál primitivního rozeřvaného hokejistu a Taťána Kuchařová se stala jeho filmovou manželkou a bývalou misskou, která kromě fandění a uklízení nemá co dělat. Rozhodne se proto, že by se mohla vzdělávat. Obsazení se moc nepovedlo. Neherečka Kuchařová podle očekávání neumí hrát. Mádl je lepší, jenže pro tuto roli se nehodí. Jeho klukovské vzezření a drobná postava absolutně neodpovídají profesionálnímu hokejistovi. Už proto se jeho „macho“ výstupům těžko věří.

Celý scénář je banální a nápadně se snaží poučovat, místo aby poselství bylo skryté v příběhu. Divák je zřejmě považován za blba. Historka o tom, jak se modelka zamiluje do profesora, by ještě šla přijmout, kdyby ji ovšem natočili jinak. Velmi nevěrohodné prkenné dialogy zněly, jako kdyby tam něco předčítali z knihy. Autor se snažil naroubovat filozofickou hloubku na dílko, které ji nemohlo unést.

Film si zkrátka neujasnil žánr a pak létal ode zdi ke zdi - chvíli bláznivá komedie (šílení profesora před televizí, absurdní projevy v továrně na gumy), chvíli romantika, chvíli filozofické dílo.

Občas přehrávání, k tomu připočtěte nevěrohodnost děje (závěr před autobusem byl snad nejhorší) a některé rysy postav a motivy, které nedávají smysl. Proč si například docent na Karlově univerzitě po čtyřicítce nemůže dovolit poslat alimenty na jedno dítě? A proč s kolegou pořád mluví o tom, že jsou odsouzeni k tomu chodit s ošklivými vysokoškolačkami, když chodí s hezkou Jenovéfou Bokovou?

Celkové hodnocení: 50%