Osborne se rozhodl dnes již klasickou Exupéryho knížku zarámovat do druhého příběhu ze současnosti, takže sledujeme příběh v příběhu. Holčička je v něm komandována ambiciózní a trochu hysterickou maminkou, která to „myslí dobře“. Rozfázuje dítěti program na celý den po čtvrthodinách. Neustále se musí učit nebo cvičit a chystat se na prestižní školu pro privilegované. Film nenásilně poukazuje na problematiku současných kariéru budujících a úzkostných „supermatek“, které jsou na nejlepší cestě vychovat z dětí neurotiky na prášcích.

Holčička se však postupně osvobozuje od přísného denního plánu a věnuje se „nepovolené aktivitě“, totiž povídání se starým letcem dožívajícím ve vedlejším domku. A ten ji seznámí s Malým princem.

Holčička se kamarádí se starým letcem (Malý princ)

Holčička se kamarádí se starým letcem (Malý princ).

FOTO: A-Company

Z reality se dostáváme do známého příběhu o letci v poušti, princi z vesmíru, o světě dospělých, kteří nic nechápou, a o tom, že když si někoho „ochočíte“  a staráte se o něj, může to přinést i nevýhody, ale nakonec to stojí za to.

Svět Malého prince je od toho našeho oddělen i vizuálně. Zatímco obyčejný svět je zobrazen počítačovou animací zhruba ve stylu Kung Fu Pandy, svět knížky je stvořen fázovou animací (to znamená, že vezmete loutku a fyzicky s ní pohnete kvůli každému jednotlivému záběru, jejich spojením vzniká iluze plynulého pohybu). A vypadá to úžasně.

Přes poněkud rozvláčný a hollywoodsky slzopudný závěr Osborne Malého prince nezkazil. Dodal mu poutavé výtvarné pojetí a navíc spoustu humoru.
Vznikla tak hezká pohádka, která má výrazný filozofický přesah. Ostatně jako každá skutečně dobrá pohádka.

Celkové hodnocení: 75 %

 

Snímek můžete vidět na Festivalu francouzského filmu a od prosince také v běžných kinech.