Režisér Daniel Špinar prý po uvedení textu Anji Hillingové dlouho toužil. Možná s tím neměl otálet, protože hra z roku 2006 nevyniká ani hloubkou vyjádření tématu obtížné komunikace, ani formální neotřelostí skloňovanou v propagačních materiálech Národního divadla.

O desetiletí dříve dosáhla v tomto směru mnohem dál Sarah Kaneová a po ní další dramatici vlny nazývané dnes „in yer face“, vedle nichž se hra Anji Hillingové jeví jako poněkud omšelá avantgarda s prošlou záruční lhůtou.

Tři krátké dialogizované povídky nabízejí neosobním tónem vyprávěné příběhy – bezdomovce a pouliční muzikantky, setkání dvou homosexuálů v gay baru a divoký sex berlínského starousedlíka s tureckou přistěhovalkyní, v české verzi nahrazenou poněkud nešťastně ukrajinskou uklízečkou.

Jsou to ale jen letmo nahozené situace, které vyšumí a zanechají diváka bez hlubšího doteku a účasti s osudy postav. Navíc text, pozbavený konkrétního berlínského kontextu, ztrácí mnoho ze své možné působivosti v původním prostředí.

Tereza Vilišová a Martin Pechlát

Tereza Vilišová a Martin Pechlát

FOTO: Martin Kámen

Ze Špinarovy devadesátiminutové inscenace zůstane divákům dojem z nápadité scénografie i choreografie střední povídky, méně už z hereckých výkonů, protože herci jaksi nemají moc co hrát.

Ze všech tří částí upoutá nejvíc poslední povídka Nadiny oči, a to zvláště díky Tereze Vilišové, která navzdory nesmyslné folklórní ambaláži uhrála groteskně nadsazenou situaci na virtuózní úrovni. Jinak se ale nelze zbavit dojmu, že texty Anji Hillingové by byly vhodnější jako základ pro herecké etudy do Disku než pro inscenaci Nové scény Národního divadla.

Celkové hodnocení: 65 %