Světový knižní fenomén o společných pátráních novináře Mikaela Blomkvista a hackerky Lisbeth Salanderové podpořily švédská a americká filmová verze i jedna britská komiksová podoba.

Lagercrantz navštívil během série návštěv propagujících vydání románu Dívka v pavoučí síti v pětadvaceti zemích i Prahu. Právu se svěřil s niternými jistotami i pochybnostmi týkajícími se nejen děje souvisejícího s vraždou geniálního švédského vědce, který sestavil program na zdokonalení umělé inteligence.

David Lagercrantz

David Lagercrantz

FOTO: Petr Horník, Právo

V románu zdůrazňujete, že žijeme ve světě, kde paranoidní jedinci mají víc rozumu než ti normální. Je to vyjádření vašeho pohledu na svět, nebo jde spíš o umělecký obraz?

V určitých případech to samozřejmě platí a myslím si, že jsme v některých případech sledováni víc, než dokážeme vytušit. Na druhou stranu si myslím, že vidět za vším spiknutí není příliš dobré, že je lepší hledat jednoduchá vysvětlení, než člověk sáhne po konspiračním vysvětlení.

Ze všech sil jsem se skutečně snažil, abych ty postavy vykreslil, jaké mají být.

Vaše kniha vyvolává otázku, zda se lze dobrat pravdy o životě jenom tak, že nabouráme tajné sejfy s oficiálními informacemi. Jak se k nim ale dostat?

Já spíš věřím na starý dobrý únik informací. Z novinářského hlediska. Užiteční jsou tzv. whistlebloweři, jako byl například Snowden, který asi zašel příliš daleko. Nedostávat se k nim prostřednictvím hackerských útoků, což je příliš nebezpečné, i když tyto metody literární hrdinka Lisbeth Salanderová i v mé knize využívá. To je na její postavě zajímavé, že právě ona testuje hranice a do jisté míry je i překračuje. Ona je klaďasem v mé knize.

Omlouvám se za připomenutí konspiračních teorií, ale v románu mluvíte o nadnárodní skupině mocných zvané Five eyes, která staví na sledování celého světa. Co si myslíte o jejím vlivu? Je to také literární fikce, nebo realita našeho života?

Co vím, tak je skutečnost, že jsme sledováni mnohem víc, než si vůbec dokážeme představit. Počítače dokážou sbírat neskutečné množství informací a také je ukládat. Věřím, že kdybychom se v budoucnu dopustili něčeho nebezpečného, tak o nás specialisté dokážou zpětně najít kdeco. Respektive se ukáže, že o nás sbírali a ukládali dlouhou řadu informací. Schopnosti ukládat je jsou dneska neuvěřitelné.

Naučil jsem se, že když člověk s někým probírá citlivé téma, tak je dobré odložit mobilní telefon. Když se dělá nějaký ožehavý rozhovor, tak se v předpokoji odkládají mobily. Je nesmírně snadné nás prostřednictvím telefonu odposlouchávat.

Využil jste tuto zkušenost i při psaní románu?

Samozřejmě. Základní dohoda při zadání knihy byla, že jsem psal na počítači vždy nepřipojeném na internetovou síť.

Objevily se názory, že imigrační vlna, která nyní zaplavuje Evropu, je rovněž někým připravovaná. Že nejde jen o akci lidí ohrožených válkou a bídou. Minimálně pašeráky lidí, pro něž je přesun statisíců výnosným obchodem.

Ne, to si opravdu nemyslím. Jsem přesvědčen, že je za tím čiré zoufalství a válka. Naproti tomu se domnívám, že nás to vystaví novým, velkým výzvám, možná i nebezpečí xenofobie. A v tomto ohledu jsou hodnoty, které zastával Stieg Larsson, důležitější než kdykoli předtím.

On bojoval proti netoleranci, proti rasismu, bojoval za svět, který je otevřenější, vstřícnější. Může se bohužel lehce stát, že v takto změněném světě budeme zase hledat obětní beránky, jako se to stalo ve 30. letech minulého století.

Žijete ve stejné stockholmské čtvrti jako Larsson. Měla tato skutečnost vliv na tvorbu románu, či třeba na to, že jste byl jeho rodinou osloven k napsání čtvrtého dílu série?

Myslím si, že v tom tato skutečnost roli nehrála. Naproti tomu to pro mě byla velká výhoda, znát prostředí, mohl jsem být geograficky bližší tématu. Nejvíce jsem získával, když jsem vlastně nepsal. Procházel jsem se ulicemi a tam mě napadaly ty nejlepší věci.

Jací jsou Joakim a Erland Larssonovi, tedy Stiegův bratr a otec, vlastnící práva na jeho dílo?

Myslím si, že to jsou velmi dobří lidé, hlavně Joakim, o němž také vím, že má pověst nepříliš dobrou. Oni se snažili ze všech sil vyjít družce Stiega Larssona Evě Gabrielssonové vstříc. Vím, že všechny příjmy z této knihy půjdou nadaci, kterou Larsson založil a která má bojovat proti netoleranci. Byl jsem velmi mile překvapen, jak úžasní jsou to lidé.

Jak vám ten projekt změnil život?

Samozřejmě že mi to změnilo život, zvlášť když vypukla doslova hysterie kolem vydání. Kniha se ocitla na prvních místech prodejnosti, setkávám se s novináři z celého světa. Je to prostě zběsilá doba. Jen doufám, že mě to změní k lepšímu.

Myslím si, že kniha je nejprodávanější snad v celém světě a navzdory tomu, jak si to člověk představoval, nenese to s sebou jen samá pozitiva. Může to být hodně traumatizující, i když je to dobrá událost. Šok z toho, snaha to vše uchopit, pochopit, přináší nejen příjemné pocity.

Děje se toho v mém životě tolik, že nestačím všechno vstřebávat. Poskytuji rozhovory, vystupuji v televizních debatách, moje myšlenky se jenom míhají.

Co vím, tak je skutečnost, že jsme sledováni mnohem víc, než si vůbec dokážeme představit. Počítače dokážou sbírat neskutečné množství informací a také je ukládat.

Kritici připomínají, že jste Lisbeth přivedl do děje až v polovině románu, a upozorňují na to, že ve vašem příběhu se vytratilo napětí mezi ní a Mikaelem? Chystáte se jejich vztah, v němž to mezi nimi jiskřilo, využít v případném dalším pokračování?

Ze všech sil jsem se skutečně snažil, abych ty postavy vykreslil, jaké mají být. Kniha dostala skvělé recenze a naproti tomu jsem rád, že se o ní i kriticky diskutuje. Každopádně jsem se snažil.

Zatím není nic jistého, je to velké pokušení dál pokračovat. Vedou se o tom jednání. V prvním díle se Lisbeth do Mikaela vlastně zamiluje, a ve třetím díle se rozloučí vlastně jako přátelé. V tom je to zajímavé, že mezi nimi nějaký vztah a napětí je. Že existuje oboustranná atraktivita, přitažlivost, ale jakého charakteru, to není úplně zřejmé. A to je na tom to zajímavé.

Pomáhala vám zkušenost z práce nad románem o kryptoanalytikovi Alanu Turingovi nebo fotbalistovi Zlatanu Ibrahimovičovi?

Rozhodně. Když vezmeme Zlatana, ten má s Lisbeth hodně společného. Vyrůstal za neuvěřitelně obtížných podmínek, měl těžké dětství, a přesto se tím nenechal zlomit. Je to velký bojovník, jako Lisbeth.

Turing, který se zabýval kryptografií, je nesmírně podivínský, ale inteligentní asociál, podobně jako Lisbeth, takže jsem použil vše, co jsem mohl, co jsem měl k dispozici.