Původně jste plánoval nahrát v Abbey Road jen píseň k filmu Fair Play, ale nakonec vzniklo celé album. Jak k tomu došlo?

Po skončení nahrávání písně k filmu jsem si myslel, že víc nemohu chtít. Velmi jsme se ale spřátelili s Robem Cassem a hodně jsme se bavili o tom, co dál. Já mu řekl, že bych rád nahrál album v angličtině, a on se mě zeptal, jestli bych ho nechtěl dělat s ním v Abbey Road. A protože přemýšlí hodně dopředu, rovnou mi navrhl, že by mi texty mohl napsat Pete Brown. Prohlásil, že se mu má hudba buď bude líbit, anebo s ním nebude řeč. A jemu se líbila, takže jsem se dostal do situace, kdy už nebylo možné říct, že si to ještě rozmyslím. Trochu méně to potěšilo mou ženu Katku, která je vlastně můj ekonom a bylo jí jasné, že nahrávání v Abbey Road nebude zadarmo.

Zaváhal jste tedy ještě?

Kdepak. Uvědomil jsem si, jak je skvělé, že je něco takového možné. Tím spíš, když jsem mohl dělat s Robertem a Petem, který je i v Anglii vnímán jako textař básník.

Měl jste připravené písně?

Měl, ale v podstatě k nim nebyly texty. Ani anglické, ani slovenské. V minulosti jsem skládal i na text, ale tentokrát jsem měl jen hudbu. Nahrál jsem tedy demosnímky, zazpíval k nim nějaká anglická slova, a když jsem je dával Peteovi k otextování, skromně jsem mu řekl, že mé texty nedávají smysl, aby se jich nedržel. On se na mě podíval a pronesl: A jak si myslíš, že to děláme u nás. Myslíš si, že když mi Jack Bruce z kapely Cream dával své demáče, měly jeho texty smysl? Neměly. V tu chvíli jsem se přestal stydět. Tím spíš, když některé mé slogany ve svých textech nakonec využil. Stali se z nás prostě rovnocenní partneři. Například All My Days byla původně s klávesami zahraná, téměř gospelová skladba. Zrodilo se z ní ale něco úplně jiného, protože to Roba bavilo. V písničce Girl In The Middle jsou na konci různé vokály a já si uvědomil, že nic podobného jsem na svých albech řadu let neměl. Rob sám některé vokály natočil.

Rozuměl vám vůbec Peter Brown jako textař?

Ve všem, o čem jsme se bavili, jsme si rozuměli. Jeho práci sleduju od šedesátých let a při našich rozhovorech jsem se tedy dovzdělával v jeho vývoji a osobních postojích. Je to vnímavý člověk, kterého zajímá všechno možné. Upřímně se mě třeba ptal na to, jaké to u nás bylo před rokem 1989. Má také kritický pohled na to, co se děje ve Velké Británii. V jeho textech se to dokonce ostatně projevuje. Je z hudební generace, která svou tvorbou chtěla měnit svět. O všem přemýšlí a není konformista. Občas mi vkládal do úst slova, o nichž by Rob řekl, že jsou radikální. Já se ale rozhodl, že je to Peterova výpověď, a pokud v ní nebude něco absolutně postavené na hlavu, zazpívám to. Dodal mi texty, které pomohly úrovni celé skladby. Napsal mi jich čtrnáct. Velice si toho vážím.

Osm písniček jste nazpíval i slovensky. Jde o překlady Brownových textů?

Řekl jsem si, že si nebudu hrát na Petera Browna. Oddělil jsem tedy jeho texty od svých a nepřekládal je. Písnička Girl In The Middle je v anglické verzi o demonstraci. Ve slovenské se jmenuje Prišla z Londýna a je úplně o něčem jiném. Napsal jsem šest svých příběhů svým jazykem, stejně tak to v dalších dvou textech udělal Kamil Peteraj.

Co album Miro znamená pro vaši kariéru?

Je naprosto zásadní. Když bylo hotové a já si ho pustil, byl jsem naprosto nadšený. Dokonce mě trochu dojalo. Neustále jsem se sám sebe ptal, jestli se to opravdu stalo a není to sen. Víte, mně by stačilo se do Abbey Road chodit jenom dívat, protože je to naprosto fascinující místo. V těch studiích se natočila řada výborných a historicky důležitých alb. Nahráváním tam jsem si splnil životní sen.

Můžete prozradit, kolik vás nahrávání stálo?

Laciné to nebylo. Album vydává Universal Music a také se významně podílel na nákladech. Ale žádná firma vám v dnešní době nedá takové peníze. Takže abych si mohl udělat radost, bylo to with a little help from my friends, tedy s pomocí přátel. Velkou roli ale hrálo i to, že jsme k sobě s Robem Cassem našli cestu. A například Peter Brown si nevzal ani libru, texty mi napsal úplně zadarmo.

Končí vydáním alba Miro váš příběh v Abbey Road?

Doufám, že ne. Tu desku jsem natočil ve Studiu 2, ale láká mě i Studio 3. Sice jsme v něm něco pro album nahráli, ale rád bych tam udělal víc práce. Abbey Road mě inspiruje a takříkajíc nakopává. Mám navíc pocit, že jsem tam za odměnu.

Připravujete k desce také turné?

Někteří z mých britských spolupracovníků budou na podzim hrát na speciálních vystoupeních pro uzavřenou společnost v Praze a Bratislavě. Turné k novému albu bude příští rok. Zazní na něm hity i písničky z nového alba. Přicházet s novinkami ale není nic jednoduchého. Jsem rád, když mi lidé tleskají za Atlantidu, A když mi tleskají i za Fair Play, je to i po těch letech velice příjemný pocit.

Ohlásil jste i koncert s Liborem Peškem a slovenskými filharmoniky pod vedením Adriana Kokoše. Kdy bude?

Uskuteční se 5. listopadu ve Velkém sále pražské Lucerny. Podpoříme jím Nadační fond Janele při Oddělení klinické hematologie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Musím se na něj pořádně připravit, třeba jenom proto, že Libor Pešek je člověk, kterého si nesmírně vážím. Umí se zajímavě vyjádřit i k hudební oblasti, ze které pocházím já, takže jsem s ním hovořil třeba i o Beatles.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: