Článek
Švédským zástupcům se v soutěži Eurovision Song Contest historicky daří, vy sám jste už šestý vítěz z té země. Má tato soutěž u vás velkou prestiž?
Ano, Eurosong u nás lidé uznávají. Je velmi oblíbený. Náš zástupce pro finále se vybírá na šesti velkých koncertech a závěrečný večer je hodně sledovaný. Když jsem se po vítězství ve Vídni vrátil domů, čekaly mě na letišti tisíce fanoušků. A pořád to pokračuje, na mé koncerty ve Švédsku chodí přes deset tisíc lidí. Je to úžasné, dobře se teď bavím. Jsem za tu zkušenost nesmírně vděčný.
Co bylo z toho, co jste po svém vítězství zažil, nejkrásnější?
Když jsem se dva dny po soutěži vrátil do svého rodného města, uspořádali mi oslavu na velkém náměstí. Přišlo to se mnou oslavit asi dvacet tisíc lidí. Udělili mi čestné občanství města. To bylo nádherné.
Vystupoval jste v minulosti na soutěžích Pop Idol nebo Melodifestivalen, také v taneční Lets Dance. Zdá se, že jste hodně soutěživý typ.
No, vždy jsem chtěl být sportovec. To byl můj největší sen. Chtěl jsem být profesionální tenista. Nepodařilo se to, ale zůstala mi z toho patrně chuť soutěžit. Vždy jsem hledal něco, v čem můžu vyhrávat. Ale teď jsem vyhrál Eurosong, což je pro mě to největší, co se mi v této chvíli mohlo podařit, takže si myslím, že se můžu na chvíli uklidnit. Ne, dělám si legraci. Ale fakt je, že mi ta soutěž otevřela tolik dveří, že je teď nejdůležitější dál pracovat, aby to všechno byl nakonec jenom začátek něčeho skvělého.
Jste také televizní moderátor, model a herec. Co jste vlastně nejvíce?
Všechno z toho, co jsem dělal, mě bavilo, ale teď to chci zkusit jako muzikant. Na hudbu se soustředím nejvíc. Jedu na evropské turné a doufám, že to bude pokračovat dál.
Na svých písničkách na albech se podílíte jako spoluautor. Měl jste nějaký přínos i na skladbě Heroes, se kterou jste soutěžil v Eurosongu?
Obvykle pracuji na všech písničkách, ale na této jsem se autorsky nepodílel. Ta skladba mě uchvátila na první poslech a měl jsem hned dojem, že to bude hit. Přijal jsem proto lehce fakt, že jsem ji nenapsal sám, a jsem rád, že jsem to udělal. Mám ji rád.
Máte nějaký vztah k jejímu textu? Co pro vás znamená?
To byl jeden z důvodů, proč jsem ji přijal. Má totiž poselství, které je v dnešním světě potřeba. Potřebujeme víc hrdinů, potřebujeme lidi, kteří se postaví za ty slabší a tím je posilní. Vystoupení, které jsme pro soutěž připravili, se vztahovalo k mým školním létům, kdy jsem měl problémy najít si kamarády. Pak jsem se spřátelil s klukem z jiné třídy, který si všiml, že jsem outsider. Stali se z nás velcí kamarádi, dodal mi hodně síly.
Co z vás dělalo outsidera?
Byl jsem dost stydlivý a asi trochu zvláštní. Neoblékal jsem se jako všichni ostatní. Měl jsem jiné zájmy než ostatní kluci. Asi to bylo tím.
Jak moc se změnil váš život po úspěchu na Eurosongu?
Totálně. Ve Švédsku nemůžu chodit po ulici, aniž by si mě lidé všimli a chtěli společné selfie. Můj život je teď daleko hektičtější, ale také výrazně zábavnější.
Zvládáte si to vždy užívat, nebo je té práce a pozornosti příliš?
Pro mě je to ze sta procent zábava. Miluji cestování, baví mě potkávat lidi a zpívat. Jediný problém je, že mám psa a nemůžu s ním být tak často, jak bych chtěl. To mě trápí.
Na co se můžeme těšit při vašem vystoupení v Praze?
Doufám, že to bude příjemné. Nebyl jsem v Praze několik let. Dřív jsem do Prahy organizoval výlety, takže to město dobře znám. Přijedu s kapelou, máme připravenou explozivní hodinku. Na pódiu koluje hodně energie. Už spolu hrajeme sedm let, takže se už dobře známe a můžeme si dovolit být hodně spontánní.
Zmínil jste, že jste organizoval výlety do Prahy. Pracoval jste pro cestovní kancelář?
Ne, ale když mi bylo osmnáct, založil jsem svou vlastní. Se svým nejlepším kamarádem jsem vozil do Prahy turisty. Byly to autobusové zájezdy. Prahu miluju.
