Jaké to z vašeho pohledu na festivalech je?

Moc hezké. A také musím říct, a současně to zaklepat, že jsme dosud měli štěstí a všechny koncerty nám opravdu vyšly. Myslím si, že si jako jeden z mála interpretů u nás festivaly skutečně užívám.

Domníváte se, že není moc těch, kteří si je užívají?

Zaregistrovala jsem, že spousta mých kolegů je nemá ráda, protože je na nich chaos a často vázne spousta technických i organizačních věcí. Mají raději koncerty, na kterých hrají sami a pěkně v klidu si všechno připraví. I já samozřejmě vím, že festivaly své minusy mají. Osobně mi třeba vadí hygienické rezervy, protože si kolikrát ani není kde umýt ruce. Také je jasné, že lidi nepřišli jenom na mě, a je třeba dobrým výkonem řadu z nich teprve přesvědčit. Přesto si to užívám. Možná je to tím, že jsem jako fanynka na festivaly nikdy moc nejezdila.

Jak to?

Nedostala jsem se k tomu. Většinou proto, že jsem neměla dost času. Teď, když se na ně mám možnost dostat, a navíc jako interpret, tak si je přirozeně naplno užívám.

Které festivalové koncerty vám nejlépe vyšly?

Dobře se mi hraje na Benátské! Letos to bylo skvělé, opravdu se to povedlo, a minulý rok také. Publiku jsem prozradila, že mám na sobě stejné tričko jako loni. Navlékla jsem si ho pro štěstí a s přáním, aby se ten loňský zážitek opakoval. Výborné to také bylo na Colours of Ostrava. To je festival, který má opravdu vysokou úroveň, a to jak z pohledu interpreta, tak diváka. Na Colours totiž máte možnost vidět a slyšet spoustu skvělých nových a zajímavých kapel. Letos jsem tam hrála poprvé a pevně věřím, že ne naposledy.

Čeká se na vaše první album. Jak to s ním vypadá?

Před časem jsme ho s kapelou začali nahrávat. Pracujeme na něm ve studiu Sono a já si v současné době snažím najít ještě nějaké další zvukové možnosti. Pořád se také rozhoduju, jestli konečné práce budeme dělat u nás, anebo v zahraničí. Záleží mi na tom, aby byl na albu nějaký zahraniční otisk, protože mým cílem je nahrát takové, které by bylo přenosné do ciziny. I proto trvá realizace tak dlouho. Vím, že je to očekávaná deska, ale chtěla bych, aby měla co nejlepší zvuk a já se jím mohla pochlubit i v cizině.

Kdy tedy vyjde?

Doufám, že na podzim. Nejpozději v zimě.

Své vlastní skladby zpíváte anglicky, ale na album Srdcebeat skupiny Kryštof jste nazpívala písničku Přiznání v češtině. Bylo těžké vás k tomu přemluvit?

Zřejmě ano, protože jsem si dovolila se tomu bránit, což bylo ode mě asi drzé. Přece jenom nahrát písničku se skupinou Kryštof je pocta. Richard Krajčo mi ale řekl, že se mu líbí má hlasová poloha a že to bude určitě dobré. Já nakonec kývla a dopadlo to skutečně dobře, protože jsem nejenom zvládla češtinu, ale zůstal tam i chraplavý výraz, který ke mně patří. Všechno je tedy tak, jak má být, akorát je to zpívané česky. Práci s Kryštofem jsem si užívala. Richard Krajčo je puntičkář, takže mi radil a hlídal mě, prostě jsme nic neošidili. Já do toho navíc šla s tím, že jsem jim to nechtěla zkazit. Jako jedna z prvních jsem slyšela jejich nové písničky a byla jsem absolutně fascinovaná tím, kam posunuli svůj zvuk a co s písněmi dokázali udělat. Nechtěla jsem být ta, která jim účastí v duetu desku pokazí. Respektovala jsem je tedy na sto padesát procent a snažila se odvést co nejlepší práci.

Bude písnička Přiznání třeba jako bonus i na vašem albu?

Nebude. Je to písnička Kryštofa a patří na jejich desku.