Na desce Divoký ticho Žižkova se projevuje hráčská šikovnost i jistá zralost - členům přece jen už není osmnáct. Hrají folk-rockové retro, ale nezastaví se u stánků na levnou krásu. Takhle banální Hromosvod opravdu není, skladby frontmana Ondřeje Fencla (je téměř výhradním autorem) ubíhají příjemně, upoutá rytmika a pěkně je probarvují housle a flétny. Zpěv je obstojný.

Jinak lze u Hromosvodu vycítit inspiraci skupinou Marsyas a možná i trochu Michalem Prokopem, což jsou hodnotné a nadčasové vzory, takže snaha přiblížit se jim určitě není trestná. V podstatě se skupině daří přetavit různé vlivy ve vlastní styl, byť originality na rozdávání nemá.

Skvělé jsou záblesky foglaroidního humoru (Jarka Metelka s Hojerem mají eseróčko na šípy). Bohužel je jich málo. A ještě větší škoda je, že se autor poměrně často nedokáže zbavit textových klišé. Např. „Sjeli jsme se na Petříně, pak našli pravdu ve víně“ nebo „půjdeme spolu do Libně, půjdeme, ale teď polib mě“, ale i jinde se vnucuje pocit, že rýmy nebyly moc pracně promyšleny.

Celkové hodnocení: 65 %