Hlavní obsah

Robbie Shakespeare: Klidně zahraju českou hymnu jako reggae

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Sly Dunbar a Robbie Shakespeare jsou rytmické duo z Jamajky. Většinu života strávili tvorbou vlastní reggae a dub hudby, případně hrou se slavnými muzikanty z celého světa. Na festival Colours od Ostrava přijedou v neděli 19. července s norským jazzovým trumpetistou Nilsem Petterem Molvarem. Na pódiu trojici doprovodí ještě norský elektronik a samplista Jan Bang a Molvarův dvorní kytarista Eivind Aarset. Právu poskytl rozhovor baskytarista Robert Shakespeare.

Foto: archív kapely

Zleva: Robert „Robbie“ Shakespeare a Lowell „Sly“ Dunbar tvoří formaci Sly And Robbie.

Článek

U nás v Evropě existuje představa, že na Jamajce se hraje pouze reggae. Je to tak?

Záleží na tom, kde žijete. Někde je nekonečná párty s reggae hudbou, někde je Jamajka trochu nebezpečným místem pro život. Ale většinou je tam velká legrace.

Mladí lidé na Jamajce prý začínají s hudbou mimo jiné proto, že v ní vidí cestu z chudoby a do světa. Vnímáte to také tak?

Ano, hudba je tam všude mimo jiné proto, že pomáhá lidem přežít. V ghettech je to něco, co zlepší život. Je to možná cesta z chudoby, ale ne všem se to povede. Komu se to poštěstí, stává se ambasadorem jamajské hudby.

Co pro vás osobně reggae znamená?

Život. Celý můj život. Je to mezinárodní jazyk. Vy jste z Čech, některým jazykům nerozumíte, ale vždy budete rozumět hudbě. Je to má duše i tělo.

Spolupracovali jste s mnoha mezinárodně uznávanými umělci, například s Bobem Dylanem, Stingem nebo s Rolling Stones. Jak jste se k nim dostali?

Nevím. Asi si to mezi sebou řekli a doporučili si nás. Možná je přitahovalo právě to, že jsme z Jamajky, kde se hraje reggae. Každý byl svým způsobem zábavný, ale Bob Dylan pro mě znamenal něco víc. Legrace byla s kapelou No Doubt. Její zpěvačka Gwen Stefaniová je miláček.

Prý jste jako studioví hudebníci podepsáni pod 200 tisíci skladbami. Souhlasí to?

To se říkalo před deseti lety – a my pořád pracujeme. Myslím, že už to bude k miliónu. Většinu života jsme strávili ve studiu, určitě přes polovinu.

Se Slyem spolu vystupujete už od začátku 70. let. Jak jste se potkali?

Viděl jsem ho hrát v klubu, kde pracoval. Tehdy jsem něco nahrával a požádal jsem ho, aby zahrál na bicí. Řekl jsem si, že spolu nahrajeme pár písniček. Máme k hudbě podobný přístup, oba máme stejný drajv. Navíc se lidem od začátku líbily naše společné nahrávky.

Spolupracovali jste na albech Serge Gainsbourga. Jeli jste s ním na turné, ale prý vám tam hrozili bombovými útoky. Jak to bylo?

Ty hrozby byly proto, že nahrál reggae verzi francouzské národní hymny. Francouzům se jako reggae asi nelíbila. Vyhrožovali, že koncert ve Štrasburku vyhodí do povětří. Tu hymnu jsme pak už nehráli. Ale já bych ji tak nahrál znovu, nevidím důvod to neudělat. Klidně vám zahraju i českou hymnu jako reggae.

Je hudba nebezpečná?

Jenom proto, že musíte hodně létat letadlem.

Jak bude vypadat váš koncert v Ostravě?

Když lidé přijdou, uvidí jako první něco nového. A budou si moci říct, že byli součástí historie. Pro nás to bude velmi nové. Nemůžu vám přesně prozradit, o co jde, ale pro nás to bude úplně nový styl.

Reklama

Výběr článků

Načítám