Z nově zahájených výstav se povedla bilance prakticky zcela zapomenutého architekta Lubora Marka (1915–2000). Narodil se v Praze, ale pracoval hlavně na Slovensku. Zejména jeho projekty ve 40. letech jsou překvapivé, ať už jde o různé hotely v Nízkých Tatrách, stanice lanovek na Chopok, nebo o soukromé vily. Markovou nejpopulárnější stavbou se stal malý provizorní školní pavilón, připravený s invenčností hodnou Bauhausu. Bilanci vzorně připravili kurátorka Radomíra Sedláková a Jakub Potůček, působivé modely speciálně zhotovili studenti architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze.

V mezaninu diváci najdou bilanci absolventů Akademie výtvarných umění v Praze. Velmi zajímavý je především manifestační návrat k hodnotám závěsného obrazu a k malování. Leckdo by se totiž mohl domnívat, že malba v Česku skončila, zejména po důkladné masáži vlivných výtvarných teoretiků, kteří prosazovali konceptualismus a existenci závěsného obrazu pohřbili. A hle, opak je pravdou! Uvidíme, zda to nějak bude reflektovat i Chalupeckého cena, držená zatím v rukou ortodoxních konceptuálů. Výstava 49 studentů z osmnácti ateliérů je zdarma.

Přízemí Veletržního paláce je věnováno pokračování výstavy Prostor pro pohyblivý obraz, což je bilance nejrůznějšího druhu videoartu současnosti. Tento trend je prakticky na ústupu, takže Praha může obdivovat jeho labutí píseň, která nenadchne ani neurazí. Instalace vypadá trochu jako provizorium, ale třeba je to záměr. To člověk občas nerozpozná.

Obdobně je tomu i s instalací pro prezidentský salónek Veletržního paláce, která je dílem Romany Drdové v rámci projektu Introducing, který kurátorsky zastřešuje Charlotta Kotíková. V tiskovém zpravodajství se dočteme, že Romana Drdová podtrhuje opomíjené proporční a světelné vlastnosti tohoto jedinečného prostoru. A to je také asi všechno, co se k tomu dá zmatenému divákovi jako možné vysvětlení sdělit.

V této podobě by letní nabídka byla jen průměrná. Takže celé je to o čekání na proroky moderního umění. Výstavy potrvají do 20. září, Diplomanti do 2. srpna.