„Album jsme natáčeli s britským producentem Michaelem Rendallem a jeho týmem,“ říká zpěvák a kytarista Jordan Haj. „Přijeli do Prahy loni v dubnu a původní záměr byl, že nahrajeme hudbu a zpěv, oni si to odvezou a doma smíchají. Všechno se ale zpozdilo, protože Michael je velmi vytížený člověk a nějakou chvíli mu trvalo, než se k našim nahrávkám pořádně dostal.“

V pražském studiu Faust kapela album nahrávala osm dnů. Za tu dobu ale původní verze skladeb ve spolupráci s producentem tak zásadně předělala, že některé z nich ve výsledku těm původním vlastně po aranžérské stránce neodpovídají. Několik měsíců pak trvalo jejich dodatečné cizelování, které už probíhalo prostřednictvím mailové korespondence.

Rozhodně to bylo ku prospěchu věci, protože vznikla sofistikovaná a chytrá nahrávka, na české poměry zcela důstojná a snad i schopná upozornit na sebe za hranicemi země. „Ve studiu jsme naše původní skladby spolu s Michaelem rozebrali jako lego a z částí, které vznikly, jsme poskládali nové. Například z balady jsme udělali rychlý rokenrol, z jednoho refrénu navrhl udělat sloku a mně řekl, abych rychle vymyslel refrén,“ vzpomíná Haj.

Kytarista Givinar Kříž dodává: „Přinesli jsme písničku, kterou jsme s Jordanem složili. Pustili jsme ji Michaelovi, on si ji poslechl a konzultoval s námi své nové nápady, ke kterým jsme přidávali my své. Každý den končil tím, že jsme večer měli úplně nové a z velké části jiné skladby, než s jakými jsme přišli.“

Znějí ale skvěle a kapela byla z tohoto způsobu práce nadšená. „Sdělení a pocit původních skladeb nebyly narušeny,“ podotýká Haj. „Náročné ale pro nás pak bylo se ty nové písně naučit, protože všechno bylo jinak.“

„Michael nám hned na začátku řekl, abychom nad ničím moc nepřemýšleli a poslouchali instinkt,“ dodává Kříž. „Důvěřovali jsme mu, protože nás přesvědčil, že pochopil energii a vlnu, kterou do toho alba chceme dát.“

Deska vznikala skoro tři roky a pro kapelu je zpovědí, která zachycuje její pozdní dospívání. „Je samozřejmě o ženských, o Praze, jsou to útržky a úryvky dojmů, které člověk má, když mu končí dětství a začíná vstup do reality života. Spousta příběhů se odehrává nad ránem, v barech, bytech po mejdanu a podobně. Osobně miluju verše Jiřího Ortena. Jejich elegičnost je pro mě fascinující a inspirativní. Naše texty jsou ale v angličtině, protože je to řeč, ve které se nám tvoří přirozeně,“ vysvětluje Haj.

Haj a Kříž jsou bratranci. Strávili spolu dětství a v roce 2007 založili akustický projekt Fateful Revolution. V té době žil Haj v Izraeli, rodišti svého otce, kam odjel ve svých deseti letech. Pobyt v multikulturní zemi prý zásadně poznamenal jeho tvorbu.

V roce 2010, když se vrátil, se ke kapele přidali Oskar Pilař (bicí) a Jakub Chaba (baskytara) a na jaře 2012 natočili pod producentskou taktovkou Borise Carloffa minialbum Unholy. Když do sestavy přibyl Zdeněk Lichnovský (kytara, klávesy, zpěv), vznikl singl Wolfskin (2012), který už produkoval Michael Rendall. Debutové album vychází u společnosti Warner Music.