V roce 2013 jste vydali album Bad Blood, s nímž jste zaznamenali úspěch. Jaký byl následující rok?

Rozhodně to byl nejbláznivější rok v mém životě. Výsledkem úspěchu desky bylo, že jsme cestovali po celém světě, což je pro nás obrovské štěstí. Je to náročné a je těžké být daleko od rodiny a přátel, ale hrozně nás to bavilo. Po tom jsme vždycky toužili.

Pracujete na novém albu. Jak nyní vznikají nové písně?

Dan Smith je stále náš klíčový autor. Na nových písních dělá většinou ve studiu sám, nebo s producentem, a my přijdeme, když dají dohromady písničku, na které se dá dál pracovat. Pak vytváříme naše vlastní party a máme samozřejmě prostor jakkoli přispět. Když skladba získá nějaký tvar, zvedneme se a nahráváme.

Mimochodem, když už mluvíme o nahrávání, chystáme velkou změnu. Oproti předchozímu albu se na nové desce objeví i kytary.

Některé písně z debutového alba měly hitový charakter, například singl Pompeii. Připouští si váš zpěvák a autor písní Daniel Smith tlak na to, aby nové album obsahovalo stejně silné hity?

Když jsme nahrávali Bad Blood, žádné hity se od nás neočekávaly. Proto si myslím, že by nebylo rozumné si podobné myšlenky příliš připouštět. Cíl je stejný jako minule - nahrát album, na které budeme pyšní.

Kdybychom skládali s myšlenkou na hranost v rádiích, stal by se z kapely v okamžiku popový projekt. Natočíme prostě album, které bude podle nás skvělé, a budeme doufat, že ostatní s námi budou souhlasit.

V únoru jste koncertem podpořili charitativní organizaci Warchild, která pomáhá dětem ve válečných konfliktech. Šlo o malý koncert, který se konal v obýváku rodinného domu. Jak jste si vystoupení užili?

Ten koncert nás bavil a podpořil organizaci, která má zvuk po celém světě. Uspořádala ho společnost Sofar, která pořádá právě koncerty u lidí v obývácích. Pro nás to byl po některých až bláznivě velkých vystoupeních návrat ke kořenům, protože jsme tři takové koncerty před několika lety odehráli.

Je úžasné, když se můžete dobře bavit, zvýšit při tom povědomí o něčem důležitém a ještě vydělat peníze na dobrou věc. Ročně děláme několik charitativních koncertů pro různé organizace. U Warchild jsme s podporou neváhali. Když vidíte, co dělají, není co řešit.

Na tak malém koncertě se dostanete do bezprostředního kontaktu s fanoušky. O čem se s nimi bavíte?

Na tento koncert lidé cestovali třeba z Belgie nebo Německa, takže jsme si povídali spíš o tom, jakou měli cestu. Máme docela štěstí, že naši fanoušci jsou docela normální a dobře se s nimi povídá.

Na loňských hudebních cenách Brit Awards jste měli čtyři nominace a stali jste se objevem roku. Jak jste ceremoniál prožívali?

Bylo to úžasné a byli jsme úplně na nervy. Dohodli jsme se, že když vyhrajeme, budu mluvit jako první. Byl jsem proto neuvěřitelně nervózní. Byla to jedna z naprosto surreálných nocí, o kterých sníte, ale nevěříte, že se někdy stanou.

Ten večer jste na ceremoniálu vystoupili s kapelou Rudimental.

Hezké bylo, že to bylo společně se zpěvačkou Ellou Eyre, která spolupracovala i s naší kapelou.

Je to docela kočka. Nechtěli jste si ji nechat?

Ona je sólová zpěvačka. Nedávno s námi byla na turné, se svou kapelou nám předskakovala v Americe. Nicméně, my si ji vypůjčili už dříve, do písně No Angels. Je opravdu o hodně krásnější než Dan. Já bych ji bral.

Když se ohlédnete za minulým rokem, pomohla vám ta cena výrazně posunout vaši kariéru?

Myslím, že nejdřív jsme měli podporu a úspěch, a to nám pomohlo cenu získat.

Rozhodují o tom totiž hlasy fanoušků, a my máme štěstí, že jich máme hodně a jsou bezvadní. Zůstávají s námi a podporují nás.

Letos jste získali nominaci na Grammy v kategorii Nejlepší nový umělec. Měli jste pro případ vítězství připravenou řeč?

Jeli jsme tam přesto, že nám někdo velmi nenápadně naznačil, že nevyhrajeme. Tušili jsme předem, že prohrajeme se Samem Smithem, takže pro nás bylo celkem náročné se ceremoniálu v Los Angeles zúčastnit a tvářit se, že nic nevíme. Ale aspoň jsme si nemuseli připravovat tu řeč.