Je to vaše první spolupráce. Sedli jste si spolu na začátku a pořádně si popovídali?

LIAM NEESON: Vtipkovali jsme, že si spolu vyrazíme zahrát golf, abychom se vzájemně poznali, ale nedostali jsme se k tomu. Moc se nám líbil scénář, jeho slovní formulace. Funguje to. Tak jsme si řekli, že to prostě natočíme.

ED HARRIS: Chtěl jsem v tom filmu hrát, protože jsem chtěl spolupracovat s Liamem. Nikdy předtím jsme spolu nic nenatáčeli a já jsem ho dlouhé roky velmi respektoval. Měl jsem z toho obrovskou radost.

Jaký je vztah vašich postav?

E. H.: Domnívám se, že tvoří podstatu filmu. Tihle chlapíci se znali už od dětství, které strávili v komunitě v městské části plné násilí - v manhattanské čtvrti Hell’s Kitchen. Vyrůstali v éře irsko-amerického gangu Westies, což byla neuvěřitelně brutální doba.

L. N.: V šedesátých letech.

E. H.: Oba byli ve Vietnamu a od té doby dávali jeden na druhého pozor. Oba pravděpodobně přežili díky tomu druhému. Na začátku filmu se Shawn snaží být víceméně legitimní podnikatel a Liamova postava se s ním už tak moc nepřátelí. Vyčítá si to, co spáchal v minulosti, vlastně to, co dělal „pro mě“, nebo to, čeho jsme se dopustili společně. A já se mu z toho trochu snažím pomoct. Pak se ale všechno změní.

Liam Neeson jako člen gangu a Neesonova syna hraje Joel Kinnaman

Liam Neeson jako člen gangu a Neesonova syna hraje Joel Kinnaman

FOTO: Warner Bros

Když tady teď sedíte, jste taková jemná duše, ale ve filmu jste úplné zvíře. Kde se ve vás bere ta schopnost evokovat tak velkou úzkost?

E. H: Myslím, že každý v sobě má i temnou stránku. A herectví je bezpečná aréna, ve které člověk může s tou temnou stránkou trochu experimentovat a nikomu při tom neublížit.

L. N.: To je pravda. A také s pevnou půdou pod nohama v podobě scénáře. Co není ve scénáři, není ani ve filmu.

E. H.: Režisér Jaume Collet-Serra přistupoval ke scénáři velmi odpovědně. Byl výborně připraven a věděl, co chce. Jak říká Liam, svým způsobem tvořil film, jako by skládal hudbu. Mám na mysli symfonii s různými rytmy a přesto gradující v jednom celku.

Ve filmu uvidíme spoustu míst New Yorku, například boxerskou tělocvičnu a malou hospůdku, z níž bylo skoro cítit pach zvětralého piva.

L. N.: Jo, ten malý bar skutečně existuje. S Edem jsme tu scénu probírali: bylo to zvláštní kamarádství, které se utužuje v boji, takový chlapský klub, kde jakmile jsou stanovena pravidla členství, tak se neporušují. „Ty jsi mi zabil syna, já musím zabít toho tvého.“ „Ty jsi mi zabil dva syny, já musím zabít tři tvé.“ A tohle se táhne celou historií...

Ani jeden z vás se vlastně nezmínil, že by byl členem irsko-amerického gangu Westies, ale zmiňujete jméno člena gangu Mickeyho Featherstonea.

E. H.: Dnes gang Westies vlastně neexistuje. Všichni ti chlapíci jsou buď mrtví, nebo ve vězení, a jeden z důvodů, proč si myslím, že vztah našich postav je takový, jaký je, je to, že to všechno zvládly. Podle mě to byla hrozná doba. A naše postavy v ní žily.

Liam Neeson jako člen gangu ve filmu Noční běžec

Liam Neeson jako člen gangu ve filmu Noční běžec

FOTO: Warner Bros

Snaží se vás někdo ještě režírovat, nebo vám díky vaší kariéře a zkušenostem režiséři dávají z valné části volnost a spoléhají se na vaše instinkty?

L. N.: Já jsem rád, když mě někdo režíruje.

E. H.: Já také. Spolupráce s Jaumem se mi moc líbila. Vždycky, když něco řekl, bylo to prospěšné.

L. N.: Přesně takhle Jaume ColletSerra herce režíruje, a já si myslím, že to je skvělé. Místo aby řekl „Mluv trochu rychleji“ nebo „Mohli bychom to udělat rychleji?“ říká: „Víš, já myslím, že ta tvoje postava se teď cítí hrozně stará.“ A nechá to tak nějak na nás. To se odrazí ve scéně, kterou se chystáme natočit. Pro mě je to inspirující. Jsem rád, když mi někdo takové připomínky řekne. Mnoho režisérů to moc často nedělá, ani zdaleka ne. Ale on je přesně ten typ. Neustále se dívá. Je technicky velmi schopný, ale neustále sleduje herce.

E. H.: Člověk má skutečný pocit, že chce splnit jeho vizi, a i když tam nejsou žádní diváci, tak hraje pro něj. A on na to reaguje velmi efektivně a vstřícně.