Divák neznalý textu (a těch bude většina) nejspíš stráví dost času na tom, aby se v krátkých výstupech vůbec zorientoval ve vztazích postav, už proto, že na rozlehlém jevišti jsou přítomni prakticky stále všichni jako muzikálová company.

Režisér Špinar s dramaturgem Tošovským text výrazně seškrtali, dokonce z něho zmizelo i titulní „zemětřesení“, o němž jen tu a tam padne zmínka, ale nijak se nepodílí (na rozdíl od textu) na smrti Freyi.

Za oběť škrtům padly i poměrně důležité motivace postav, které omezují jejich schematičnost, kterou naopak inscenace posiluje. Hra tak nejvíc ze všeho připomíná ekologické tři sestry 21. století s poněkud tlačeným akcentem na náš společný „tanec na sopce“ prakticky zničené planety.

Tři sestry – Sarah, která politice obětovala svůj osobní život, Freya, která čeká nechtěné dítě, z něhož se nakonec vyklube spasitel, rebelující a provokující Jasmine a jejich nemilující otec tak stojí v centru poměrně předvídatelného odvíjení pochmurné a v závěru i poněkud sentimentální ekologické agitky.

Předností inscenace je jednak dobře zvládnutý prostor Nové scény, který režisér plně a účinně rozehrává do hloubky, byť růžový domeček postavený na hlavu je stejně popisný jako křečovitě úsměvná muzikálová company sugerující spokojeností nasycenou konzumní společnost.

A druhou devízou jsou herecké výkony – výborná je Lucie Polišenská v dvojroli teenagera Petera a Freyiny dcery Emily, u Jasmine Pavly Beretové lze za suverenitou postavy vyčíst citlivou rozporuplnou bytost, Magdaléna Borová zvládá „přeskoky“ ve věku a mentalitě svých postav a za chladně věcným ekologem a nemilujícím otcem Vladislava Beneše je patrná hlubší krize muže, který zradil své poslání.

Celkové hodnocení: 65 %