Jeho v pořadí osmé sólové album Tracker nicméně opět odhaluje přesvědčivost jeho komponování i přednesu. Odkrývá také vnitřní proudy jeho sentimentálních písniček, které mají nenápadnou schopnost pohnout v posluchači svědomím i vkusem.

Na aktuálním počinu samozřejmě už dávno nenalezneme Knopflera jako autora hitů Money For Nothing nebo Brothers In Arms, které napsal pro svou skupinu Dire Straits v osmdesátých letech a s nimiž okupovali přední místa hitparád a na koncertech ve velkých halách i na stadiónech dostávali do varu tisíce fanoušků.

Tracker je úplně jiná deska, ostatně jako všechny Knopflerovy sólové. Je aranžérsky skromnější než předešlé tři roky staré album Privateering, dokonale ale korunuje jeho dráhu.

Představuje se na ní jako skutečný přítel hudby. Ve hře na kytaru, což je jeho doména, je zdrženlivější než na Privateering, snížil i počet sól.

Místo toho připravil várku jedenácti písniček oblečených do slušivé směsi blues, rocku a country. Jsou klidné, vždy plynou s grácií a mají instrumentální i aranžérskou kvalitu.

Vesměs jsou to melancholické balady, přičemž se k té náladě Knopfler hlásí i texty. Basil je hold britskému básníkovi Basilu Buntingovi, Laughs and Jokes and Drinks and Smokes je vzpomínka na bezstarostné mládí, Broken Bones je o historii rock’n’rollu, Lights of Taormina zase příběh z Latinské Ameriky.

Knopfler se na albu možná až moc tvrdošíjně držel svého nynějšího rukopisu a neměl chuť vytvořit cosi barevnějšíhov.

Výjimkou je saxofon v písni River Towns, v níž Knopfler trochu připomíná Bruce Springsteena (ačkoli to by se dalo říct o více skladbách na albu), či hostování kanadské zpěvačky Ruth Moodyové ve Wherever I Go. To, že Skydiver trochu připomíná Penny Lane od kapely Beatles a Mighty Man zase nějakou písničku od Johnnyho Cashe, je dáno spíše tím, že Knopfler od uvedených ikon čerpal a nechával se jimi inspirovat.

Tracker je album, na kterém jsou v podstatě dost jednoduché skladby. Mají však širokou škálu emocí, kterých dosahují bez triků a okázalosti. Jsou upřímné, skromné, a hlavně pro ty, kteří Knopflerovu uměleckou výpověď v takové formě berou bez výhrad.

Mark Knopfler: Tracker
Universal Music, 60:40

Celkové hodnocení: 70 %