Proč jste se vrátil do poválečné doby?

Hráč je pokračováním Útěku do pekel. Ne že by to byla nastavovaná kaše, to nedělám, ale příběh Pavla Vencla jsem měl v hlavě jako celek. Protože soucítím se čtenářem a jsem názoru, že by kniha neměla být těžší než kilo, tak jsem ho ukončil a pokračoval až nyní.

A proč je tématem fašismus?

Je to stále živé téma, i když to zní možná divně. Při psaní jsem si vůbec nemyslel, že se dočkáme doby, kdy se ocitneme na pokraji nové studené války. Kdy se anektují cizí území, válčí se. Historie se ale, doufám, nebude opakovat.

Útěk začíná 15. března 1939 a po deseti letech pokračují osudy člověka, který se při útěku z Československa zraní po pádu letadla. Možná tu ránu do hlavy potřeboval, aby si srovnal myšlenky a zjistil, že má ještě nějakou práci. Fašismus, totalita, diktatura, to vše je dnes možná živější, než si dokážeme představit.

I proto jste ho poslal do Argentiny?

V knize je pasáž, kdy je ve Švýcarsku a říká: „Jsou dvě země, které mám nejraději. V obou je na mě vydán zatykač. V Československu, kde jsem se narodil, a v Argentině, kde jsem si myslel, že bych mohl žít. Ani do jedné přitom nesmím.“ Ocitl se tak nějak uprostřed.

Jsou osudy Pavla Vencla uzavřeny?

Celý příběh byl tak koncipován. První knížka má šest set padesát stránek, což je pro čtenáře na hranici vnímavosti. Dokončení má snad čtyři sta dvacet stránek, což je dobrý rozměr na dovolenou nebo na vánoční svátky. Každý příběh by měl mít začátek a konec, takže ano.

Půjdeme k jiným tématům?

Mířím do středověku. Hrdinou je zase Hynek Tas z Boru, předchozí knihy s ním se jmenovaly Čtvrtý králův pes, Čas vlků a S vlčí hlavou v erbu. Teď to bude Krajina nočních jezdců.

Příští rok se chystám na detektivní thriller ze současnosti s Michaelem Dabertem. První příběh se odehrával v Praze, druhý na francouzské Riviéře a Jadranu.

Na jaře vyšla Světla na pobřeží, z prostředí Kalifornie. Název pokračování nemám, ale děj se bude odehrávat na jezerech mezi USA a Kanadou.

Takže to bude dobrodružný žánr ze současnosti?

Je to jedna z daných možností, jak si vyčistit hlavu. Historický román nebo psaní z doby druhé světové války jsou náročné na přípravu. Člověk musí nastudovat reálie, posloupnosti dějů, jestli se jedna postava mohla setkat s druhou. Musí si zvolit úhel pohledu.

Detektivka je z dnešního prostředí, s ní si odpočinu. A pak se můžu pustit do něčeho těžšího. Jsem přesvědčen, že když se u psaní bavím sám, bude kniha bavit i čtenáře.