Britská média vaši skupinu dříve nazývala poslední rozhněvanou kapelou ve Velké Británii. Pořád to o vás platí?

To o nás opravdu napsala? To je vtipné. I když nevím, jestli jsme přímo rozhněvaní. Spíš jde o to, že dnes většina umělců ve své tvorbě nereflektuje to, co cítí. Nevyjadřují se k tématům, která je zajímají. My jsme nikdy neměli pocit, že bychom měli skrývat, o čem přemýšlíme. Byli jsme upřímní, a když jsme se zabývali problémem, zpívali jsme o něm.

Od počátku kapely ve svých textech bojujete proti xenofobii a rasismu. Zlepšila se podle vás za tu dobu situace?

Bohužel nemám ten pocit. Možná v devadesátých letech byli lidé tolerantnější. Tehdy rostla ekonomika, měli jsme se dobře a díky tomu byli vstřícní.

Ale obávám se, že se do Evropy s recesí ve velké míře navrátil i strach z imigrantů a obviňování lidí jiných kultur a náboženství. Je jednodušší obviňovat imigranty než hledat pravé příčiny. Problém je, že takové uvažování se rozjíždí ve spirále. Stává se světonázorem. Vezměte si lídra labouristů Eda Milibanda, jeho otec utekl před nacisty do Británie. On teď prosazuje přísnější imigrační podmínky. To je přece cynické. Každý na světě by odešel z místa, kde je válka, pokud by mohl. To je lidské, nezáleží to na náboženství, barvě pleti, na ničem.

V minulosti jste na toto téma napsali písničku Fortress Europe (Pevnost Evropa)…

Ano, nyní bych ji nazval spíš Fortress United Kingdom. Británie se uzavírá. Ale i Fortress Europe je stále aktuální. Vezměte si situaci s uprchlíky v severní Africe. Jsem rád, že o těchto věcech jako kapela nemlčíme. Snažíme se tato témata nadhazovat už od roku 1993. Máme to štěstí, že můžeme hrát po světě a klást lidem otázky. Mám pocit, že naši posluchači to vnímají a zajímají se o to. Máme štěstí, že je náš hlas slyšet.

Jak je to s plánovaným vydáním vašeho alba The Signal and theNoise, které zatím vyšlo pouze v Japonsku?

Dříve nebo později vyjde. Je jiná doba, všichni si písně stahují z internetu. Je to o dost složitější. Bylo tak jednoduché podepsat smlouvu, vydat album a vědět, že je o všechno postaráno. Dnes se to výrazně komplikuje. Ale nestěžujeme si, ty cesty jsou zase o dost pestřejší a díky službě YouTube a dalším platformám se hudba šíří snadno po celém světě.

Co můžeme očekávat od vašich koncertů v Česku?

Rád bych zdůraznil, že přijíždíme jako SoundSystem. Já přijedu jako DJ. Liší se to od naší koncertní show. Je to víc klubové, komornější, ale i pestřejší. Je to zábava, SoundSystem už funguje celkem dlouho, jezdíme s ním po světě a je to dobrá párty.