V roce 1996, kdy se sympatická, maličko ztřeštěná třicítka objevila poprvé, oslovila celý svět. Pět let poté přispěla k jejímu úspěchu Renée Zellwegerová, která s Colinem Firthem a Hughem Grantem předvedla, jak vypadá mladá žena toužící po partnerovi.

Tehdy byl poutavý konflikt dvou mužů, kteří se o ni prali, a čtenář i divák se teprve v průběhu děje dozvěděli, jak to vlastně bylo.

Loni v říjnu se autorka znovu vrátila k oblíbené hrdince, které je už jedenapadesát, a skoro celý svět jí zaplňují chytrý a chápající syn Billy a dětsky žvatlající dcera Mabel. Marc Darcy zemřel, z Bridget je vdova, kterou chtějí přátelé Tom, Jude, Thalitha a další léčit novým vztahem. Ona sama není proti.

V novém příběhu o konflikt nejde. Z dobyvačného Daniela je submisivní kamarád, který nakonec musí léčit alkoholické aktivity. Sama Bridget stojí před otázkou, zda o třicet let mladší sexuální partner je tou nejlepší volbou. Snad ve filmu…

Nejhodnotnější je harmonická souhra s matkou, která ji stále kritizovala, ale postupem času si uvědomila, že dcera roli vdovy a matky zvládá obdivuhodně. Na to vše si ale čtenář musí počkat do poslední třetiny knihy, kdy se děj rozběhne.

Otázka také je, zda Bridgetina scenáristická proslulost, o niž usiluje, je slučitelná s představou, že Ibsenova Heda Gablerová je dílem A. P. Čechova, o čemž je delší dobu přesvědčená.

Možná je to pozdně moderní kritika scenáristické plytkosti. Určitě je však autorce třeba přiznat, že z hlediska Bridget coby matky, která touží po souhře s blízkými, se jí podařilo napsat působivý happy end. Kdysi se tomu u nás říkalo červená knihovna.

Zjistí-li ale čtenář, že očekávání bylo větší než literární děj, může být léčbou návrat k prvnímu dílu. Dvakrát, natož třikrát do stejné řeky nikdo nevkročí.

Helen Fieldingová: Bridget Jonesová: Láskou šílená
XYZ, přeložila Barbora Punge Puchalská, 384 stran, 349 Kč

Celkové hodnocení 65 %