Ukazují město v již zaniklé podobě. To bylo původně pevností a na konci devatenáctého století se měnilo na moderní aglomeraci. Místa, do kterých stavěl Ignác Šechtl svůj aparát, proměnila svou vizuální tvář.

Horizont zarostl stromy, jejichž současná výška v přilehlých parcích naprosto zdeformovala svobodný pohled na město.

Expozice se jmenuje Tábor jako na dlani, protože je prakticky lhostejné, ze které světové strany chtěli tehdejší fotografové město zachytit. Ze všech míst můžeme totiž krásně vidět nejen na dominantu města, kostelní věž, ale i na řeku Lužnici.

Dáma má na klobouku panorama Tábora, které už dnes neuvidíte v této podobě.

Dáma má na klobouku panorama Tábora, které už dnes neuvidíte v této podobě.

FOTO: Muzeum fotografie Šechtl a Voseček

Prehistorický dojem snímků podporují i kompozice, na kterých téměř nejsou lidé. A pokud se přece jen někde objeví, hrají spíše podřadnou roli.

Jedinou výjimku tvoří dílo Pohled na Vilovou čtvrť s Annou Šechtlovou, kde stojí dáma v nóbl šatech a klobouku s květinou v prvním plánu a řeka s městem v pozadí vytváří spíše kulisu.

Vystavené fotografie mají uměleckou i historickou hodnotu. Ukazují, kudy vedly urbanistické zásahy do organismu našich historických měst.