Článek
Pharrell na sebe nechal dlouho čekat, snad aby signalizoval, že se považuje za prvotřídní hvězdu. Po nestandardně dlouhém předprogramu, který napínal nervy návštěvníků vysočanské arény, se ve čtvrt na jedenáct dostavil na pódium ve svém charakteristickém kloboučku.
Hned zahájil slušným funky Come Get It Bae a následovaly skladby jako Frontin, Hunter, Marilyn Monroe, It Girl nebo Hollaback Girl, kterou zpívá Gwen Stefani. Nechyběla coververze Blurred Lines (Robin Thicke), která až nepříjemně připomíná tvorbu soulového klasika ze sedmdesátých let Marvina Gaye a už si také vysloužila žalobu. V závěru pak musely přijít známé hitovky jako Get Lucky (Daft Punk) a hlavně nesmírně nakažlivá hymna optimismu Happy.
Pharrell Williams
Pharrellovy převážně taneční pop-funk-hiphopové písničky vycházejí ze stejných kořenů jako Prince nebo Michael Jackson, jenže nedosahují takové propracovanosti jako u výše jmenovaných. Nejzajímavější jsou na jeho skladbách basové linky, zbytek pokulhává. Nelze jim upřít základní chytlavost, jenže koncertu chybělo spontánní hravé muzikantství, jamování, více živých nástrojů. Až moc bylo computerů.
Pharrell Williams
Jako zpěvák Williams spoléhá hlavně na falzet, neboť není majitelem hlasu, který by ohromil sám o sobě, bez kapely a elektroniky, tak jako u Seala, Johna Legenda, Steveho Wondera a mnohých dalších R velikánů.
Pěkně divokou show předváděla doprovodná dívčí taneční skupina, ale jinak působilo pódium a efekty spíše skromně. Ve srovnání s různými létajícími a jezdícími pódii – a to už je dnes ve světě standard – se toho vlastně moc nedělo. Ne že by zrovna na tomhle záleželo.