Proč jste měla potřebu zúčastnit se vyhledávací televizní soutěže, když už jste měla na svém kontě první album?

Dostala jsem k tomu impuls od okolí. Přestože jsem byla vždycky proti podobným soutěžím, začala jsem o tom přemýšlet a dospěla jsem k závěru, že když se soutěže zúčastním, neudělá to ze mě jiného člověka. Nakonec to pro mě byla úžasná zkušenost.

Co vám to přineslo?

Poznala jsem řadu nových lidí, otevřelo mi to spoustu dveří a na základě té účasti mě například oslovila společnost Coca-Cola, abych se stala na dva měsíce její tváří. Dostala jsem nabídku, abych napsala pár písniček pro jiné zpěváky. A mám také více koncertů s kapelou, nikdy předtím jich tolik nebylo.

Jak vaše koncerty vlastně vypadají?

Prezentuju především písničky ze své loňské desky. Prokládám je ale i svými oblíbenými coververzemi, rapuju například v jedné skladbě od Busty Rhymese a hraju na ukulele. Snažíme se, aby to bylo pestré.

Elis skládá v podstatě stále.

Elis skládá v podstatě stále.

FOTO: PRÁVO – Jaroslav Špulák

Berou vás lidé jako zpěvačku vážně?

Chápu, kam touto otázkou míříte. Na můj koncert přijdou na začátek ti, kteří se jdou podívat na Elis z Hlasu Česko Slovenska. Do konce vydrží ale jenom ti, kterým se mé písničky líbí. A musím říct, že zatím z mých koncertů odchází minimum lidí.

V čem je vaše největší přednost?

Nedržím se v hudbě jednoho stylu, každá písnička je jiná než ta předešlá. Leckoho to nemusí bavit, mně to ale dává ohromnou tvůrčí i výrazovou svobodu. Také si myslím, že mou předností je hra na ukulele.

Jak jste k ní přišla?

Úplnou náhodou. Viděla jsem coververzi jedné skladby od Adele. Ve druhé části v ní protagonistka začala hrát na ukulele a najednou z toho bylo reggae. Strašně mě nadchlo, jak ten nástroj umí s lehkostí proměnit charakter skladby. Hned druhý den jsem si ho šla koupit a začala jsem se na něj učit. Už je to tak rok zpátky.

Na koncertech používám ukulele asi ve třiceti procentech repertoáru. Chtěla bych to ale zdvojnásobit, protože mi to přijde zajímavé.

Nahrajete s ukulele sólovou desku?

Vidíte, to je dobrý nápad. Nedávno jsem pro slovenské Fun Rádio natočila verze dvou písniček jenom s ukulele. Dopadlo to velice dobře, možná je to první krok k té desce.

Říkala jste, že vás oslovili někteří zpěváci, abyste pro ně napsala písničku. Kdo to byl?

Napsala jsem už například písničku pro Markétu Konvičkovou. Oslovil mě i Karel Gott. Připravuje totiž album, na které mu píší skladby čeští a slovenští zpěváci. Nevím ale, jestli se mu ta moje bude líbit. Před pár dny jsem mu ji odevzdala. Napsala jsem hudbu i text, což ostatně dělám vždycky.

O čem písnička devatenáctileté dívky pro pětasedmdesátiletého muže je?

Při psaní jsem myslela na to, aby to byla píseň pro něj a jeho posluchače, ne pro mě a mé posluchače. Čerpala jsem z rozhovorů, které v poslední době poskytl, a napsala jsem o tom, jak se teď rád vrací domů, kde na něho čeká jeho rodina. Celá píseň vznikla v pendolinu, na trase mezi Prahou a Ostravou.

Jaký by byl osud této písně, kdyby si ji Gott do svého repertoáru nevybral?

Zůstala by u mě v šuplíku a možná se jednou najde někdo, kdo by ji chtěl zpívat.

Je na české scéně někdo, pro koho byste ráda písničku napsala?

Karel Gott je samozřejmě vysoká meta. Ale rozhodně bych ráda napsala něco pro Věru Špinarovou. Hlasově je to jedna z nejlepších zpěvaček v této zemi. Nebránila bych se ale psát pro kohokoli. Mezi mladými zpěváky je spousta takových, kteří mají krásné hlasy. V Hlasu ČeskoSlovenska jsem například poznala Martina Císara. Je opravdu skvělý a byla by škoda, kdyby nezpíval dál.

Máte už písničky pro svou druhou desku?

Protože skládám v podstatě neustále, tak už nějaké mám. Zatím bych ale chtěla těžit ze své první desky. V září vyjde další singl, písnička I Can’t Live Without You, kterou mi napsal americký zpěvák a baskytarista Fernando Saunders.