Víte, že jste si tady včera večer získali spoustu nových fanoušků?

Vážně? Měli jsme z toho koncertu dobrý pocit. Publikum reagovalo, takže doufám, že si nás pro příště budou pamatovat.

Zpíváte po svém o Ježíši Kristu, hříchu, zatracení, spasení a tak dále. Uvědomujete si, že Česko je jednou z nejateističtějších zemí na světě?

Říkali nám to, ale na tom nesejde. Nekážeme, nešíříme žádnou zvěst, jen vyprávíme příběhy. Tam, odkud pocházíme, je to, co jste jmenoval, součástí. Je to i v literatuře a politice. Většina z nás vyrostla v církvi. Můj otec je baptistický kazatel. Takže tyto věci jsou pro nás normální. My ale nekážeme, jen vyprávíme příběhy o lidech, jako to dělá lidová hudba.

Přesto se zeptám, jestli jste někdy neměli problémy, protože třeba někteří lidé měli pocit, že si z nich a jejich tradice děláte legraci?

Občas ano. Ale my si z nich neděláme legraci, ačkoliv máme svůj přístup a při vystupování se natolik bavíme, že to tak může vypadat. Jenže nám jde jenom o to pořádně to nakopnout.

Tak jsem to vnímal. Když jste hráli, tak jsem se chvílemi smál a chvílemi mě mrazilo.

To je správné. Ona je obecně v gospelu veliká síla, a ta nemizí ani, když k tomu přidáte třeba rock. Je to univerzální, ať už lidi chtějí věřit, anebo ne. Hudba umí lidi spojit, je to oslava a jedna z věcí, která stvrzuje platnost náboženství.

Zmínil jste důležitou roli příběhu. Odkud je čerpáte? Je to jen ústní tradice od Appalačských hor, anebo i literatura a filmy?

Texty píše Munly (druhý zpěvák – pozn. T. R.), takže teď mluvím za něj. Je to jedna velká americká tradice, a literatura a filmy jsou toho součástí. Děláme to samé, co třeba bratři Coenovi ve filmu. Vytváříme obrazy.

Do tradičního country přimícháváte alternativní styly. Bylo těžké s takovým přístupem prorazit před víc než dvaceti lety, když jste tuto kapelu sestavili?

To je pořád těžké. Ale záleží, o jakém úspěchu mluvíte. Pokud hovoříme o koncertování, tak nám to trvalo, než jsme se dostali do Evropy. Ta hudba je nezávislá, dokonce nepatříme ani do tak zvaného světa alternativního country. Máme svoji cestu, a to nám to neulehčuje. Nepatříme k žádnému žánru a vlastně se jim do jisté míry vyhýbáme, protože se cítíme být osobitými jednotlivci a umělci. Takže radši tvoříme vlastní hudbu a žijeme si svým životem.

Každopádně jste to dotáhli až k slavnému punk-rockovému vydavatelství Jella Biafry Alternative Tentacles. Jak jste se k němu dostali?

Znali jsme se. On je taky z Colorada. Chodil na naše koncerty a také podporuje místní umělce.

Na Colours v Ostravě vystupujete ještě se skupinou Denver Broncos UK. Proč vůbec máte víc kapel?

Přijde nám to zajímavější, osvěžující. S touto kapelou chceme vytvořit něco jiného, je to zvukově pěknější a klidné, i když základ je stejný.