Tak jako vždy u Dylana nelze příliš předvídat, co lze od koncertu konkrétně očekávat. Nejnovější, v pořadí pětatřicáté album Tempest (2012) je vyvážené a hořce krásné, horská dráha zpěvákova života již delší dobu projíždí smířenou zónou. To ale nutně nemusí znamenat, že bude mistr v tak dobré náladě jako při minulé české návštěvě, kdy až nezvykle vyšel vstříc publiku, zahrál několik svých nejznámějších písní, a dokonce pověsil na krk kytaru, což se stává výjimečně (většinou stojí za klávesami).

Účastníci nejbližších proběhlých vystoupení v okolních evropských státech hlásí, že hitů se letos téměř nedočkáme, setlist byl výrazně obměněn.

Dylan s kapelou přehrají zhruba polovinu nového alba, po dlouhé době se jako lahůdka na závěr objevuje proslulá Blowing In The Wind.

Patrně naopak nezazní hymna Like A Rolling Stone, s níž zpěvák před týdnem zase jednou rozčeřil vody šoubyznysu – ručně psaný text bezmála padesátileté hymny byl vydražen za dva milióny dolarů, částku téměř dvojnásobně převyšující rekord doposud držený beatlesovskou A Day In The Life.

Bob Dylan je prostě člověk z učebnice – držitel jedenácti Grammy, Zlatého glóbu, Oskara nebo Pulitzerovy ceny, možná nejzásadnější „kluk s kytarou“ dvacátého století. Dnes nadčasový kmet, který neustává v tvorbě, ačkoli by s klidem mohl žít z minulosti.