Článek
Kemelovy spíše melancholičtější texty doprovázejí nepřeslechnutelný akordeon, kytary či housle. V jeho tvorbě se ozývají folk, blues i hospodská písnička.
Mirek Kemel v pražském Paláci Akropolis
Začínal hrát a zpívat už v osmdesátých letech v žižkovských hospodách, původně na kytaru a foukací harmoniku. V roce 2007 objevil tahací harmoniku a zcela jí propadl. První oficiální album Krajem šel anděl vydal v roce 2011, letos přišlo druhé pod názvem Nic víc.
„Už dlouhá léta se mi líbil zvuk akordeonu a kamarád Vladimír Javorský, se kterým se znám hodně dlouho, říkal: Já ti půjčím akordeon od Vaška Koubka. Tak mu zavolal, já jsem si ho půjčil a opravdu ho měl doma, jenom jsem si za něj tahal a poslouchal ty nádherné zvuky. Písničkářský vzor asi nemám, ale mám moc rád Jarka Nohavicu, Jardu Svobodu z Trabandu a další,” řekl Novinkám Kemel.
„Chtěl bych posluchače i rozesmát, ale je pravda, že ty texty jsou takové nějaké sebezpytné. Ale chtěl bych pobavit a rozesmát, protože když jsou to všechno pomalé písničky, smutné, hluboké, tak to je únavné a člověk to nevydrží poslouchat dlouho,” dodal.
Kemel se svou kapelou