Článek
„Thálii považuji za poslední příležitost poděkovat, že jsem s divadlem mohl žít. Bylo to moc pěkné - tedy někdy, někdy báječné a bylo toho až až,“ uvedl Somr, který českou první scénu opustil v roce 2004 rolí Lízala v Maryše.
Tehdy už ve „zlaté kapličce“ hostoval. Na jaře roku 2001 vzdal nedlouho před premiérou roli Sira v Garderobiérovi a z úvazku po třiadvaceti letech i vzhledem ke svému tehdejšímu zdravotnímu stavu odešel. „Angažmá už mi nepřinášelo žádnou radost, cítil jsem se tam nedobře,“ podotkl.
Rodák ze slováckého Vracova má v sobě cosi z tamního slunce i vína. A také z otcovy původní truhlářské profese - každá ze Somrových postav je jako fortelně udělaný stůl, u něhož je radost spočinout. Z plachého chlapce vyrostl tichý introvert, který nerozdává rozhovory na potkání a každé slovo váží s velkým rozmyslem. Skromný, pokorný, málomluvný, s humorem i city spíše cudně skrývanými než vystavovanými na odiv.
A přece mu škodolibý osud dal do vínku postavy svůdců, intrikánů, hochštaplerů a furiantů velkých slov i gest. Hrál je vždycky skvěle. Od výpravčího Hubičky z Ostře sledovaných vlaků přes zahořklého mstitele Ludvíka Jahna z Kunderova filmového Žertu, Páralova Ádu Vinše ze Soukromé vichřice či tuláka Kazana z filmové Radosti až do rána až po řadu drobných proutníků a haurů.
Z úplně jiného soudku je jeho něžný doktor Hanzelín z Jirešova filmu Helimadoe. A nezapomeňme na vysloužilého kuchaře Serváce z Tří veteránů, kapitána Vyhnálka, který ve Slavnostech sněženek „vypustil duše“ lovcům z kerské Hájenky či nešťastného trafikanta Soumara z televizního seriálu Byl jednou jeden dům.
Jevištních postav bylo nespočet, v legendární éře pražského Činoherního klubu zářil jako Osip v Revizorovi, Timotej v Mandragoře, Gajev ve Višňovém sadu, Porfirij ve Zločinu a trestu či Klaun z Andrejevovy hořké komedie Ten, který dostává políčky. Jedna krásnější postava než druhá.
Svou hereckou kariéru dovedl k vrcholu na prknech Národního divadla a jeho umění lze stále obdivovat v komorním prostoru pražského divadla Viola, především ve strhující postavě rybáře v Hemingwayově novele Stařec a moře. Jeho charakteristický tvárný hlas si podmaňuje posluchače rozhlasu i „čtenáře“ audioknih.
Je málo tak vynikajících herců, ale ještě méně tak dobrých lidí, jakým je Josef Somr.