Článek
Tanya Tagaq má nejen široký hlasový rozsah oplývající neuvěřitelnými výškami, ale hlavně mimořádně bohatý výraz. Ze zpěvu přechází do křiku, který střídá chroptění a mručení.
Původně začínala s elektronickou taneční hudbou, ale spolupracovali s ní i Björk nebo smyčcové kvarteto Kronos.
S původním zpěvem se rodačka z Cambridge Bay (Ikaluktuutiak) na ostrově Victoria v kanadském teritoriu Nunavut seznámila až při svých studiích na výtvarné škole v Halifaxu. Matka jí tehdy poslala nahrávky inuitských žen, podle nichž se naučila zpívat.
Když byli Eskymáci na dlouhých loveckých výpravách, jejich ženy se bavily tím, že jedna zazpívala nějakou frázi a druhá ji musela zopakovat a něco k ní přidat. Toto klání končilo, když jedna z nich nedokázala zopakovat prodlužující se motiv, došel jí dech nebo propukla ve smích.
Tanya Tagaq se svými spoluhráči
Sama říká: „Mým cílem je vše obnažit... to je podle mě skutečnost, a doufám, že to vycítí i publikum. Mohu dokázat, aby lidé cítili cokoli, je jen na nich, jestli mají otevřená srdce. Baví mě předávat naši kulturu, ukazovat to, co dělám, dalším lidem.“ [celá zpráva]
Dokumentární film Nanuk, člověk primitivní (Nannok of The North) natočil v roce 1922 americký režisér Robert J. Flaherty s cílem uchovat mizející tradiční život Eskymáků. Flaherty působil v oblasti jako prospektor a Inuity znal. Zachytil jejich každodenní život, lov, rybolov i stavbu iglú. Snažil se přitom, aby před kamerou používali jen tradiční nástroje, a ne pušky.
K filmu zazpívá Tanya Tagaq v doprovodu bubeníka Jeana Martina a houslisty Jesse Zubota.