Koncert byl věnován desetiletému výročí úmrtí zakladatele sboru a legendárního sbormistra Pavla Kühna, na něhož má i autor skladby četné a milé vzpomínky. I proto věnoval svou kompozici sboru, který zůstane s osobností Pavla Kühna navždy spojený.

Sedmidílná skladba na latinské i anglické texty navazuje na Růžičkovy předchozí sakrální skladby (Celebration Jazz Mass, Te Deum a Magnificat uvedené na festivalech Pražské jaro) originálním spojením jazzové hudby s monumentalitou sborového zvuku v nádherně propracované a posluchačsky působivé kompozici. Růžička si velmi dobře rozumí s lidským hlasem a jeho možnostmi, jak ostatně ukázal i sólový part, který zpívala sopranistka Lucie Silkenová, stejně jako s barevně znějícím „jazzovým“ doprovodem vibrafonu (František Krtička), kontrabasu (Ondřej Štajnochr), trubky (Štěpánka Balcarová), varhan (Přemysl Kšica) a klavíru, za který usedl sám skladatel.

Není to dílo „vymyšlené od stolu“ ale plod ryzí muzikantské radosti a spontaneity, která ostatně vyzařovala i z perfektně zpívajícího Kühnova sboru. Růžičkovo dílo přineslo zcela zaplněnému sálu krásný zážitek a velmi dobře ladilo i s předcházející skladbou, jíž byla Čtyři vánoční moteta Francise Poulenca, jež v provedení Kühnova sboru posluchače okouzlila ve své křehkosti i energii - stejně jako Růžičkův Otčenáš – Our Father, který zazněl jako přídavek. Byl to mimořádný večer s vzácným hudebním zážitkem.