Článek
Jak došlo k vašemu spojení s Annou K?
Stringer: Potkali jsme se před dvěma lety na festivalu JamRock v Žamberku, hráli jsme tam tenkrát se skupinou Reef. Padli jsme si do oka, povídali jsme si, dali si pár drinků a prožili jsme příjemné chvíle.
Bessant: Na akustických koncertech Anny K budeme jako hosté, nikoli jako předkapela. Objevíme se na pódiu, zahrajeme pár písniček a možná zazní i skladba, kterou momentálně s Annou K nahráváme.
V devadesátých letech jste se proslavili jako členové rockové skupiny Reef. Později ale vznikl váš akustický projekt StringerBessant. Co je na skládání a prezentaci akustických písniček tak kouzelného, že jste je vyměnili za hřmot rockové skupiny?
Stringer: Když jsme byli v Reef, skládali jsme písničky většinou na akustické kytary. Jednou z prvních, která takhle vznikla, byla Mellow. Je na našem debutovém albu Replenish. I když pak dostaly takto napsané skladby rockový háv a aranž, jejich kostrou je poctivá písnička, která se dá zahrát i akusticky.
Bessant: Když jsme v roce 2003 opustili Reef a rozhodli se s Garym společně napsat nějaké skladby, hráli jsme rovnou akusticky. Máme to tak rádi. Povšechně ale soudíme, že to, co skládáme, je jenom hudba.
Cítíte se být stále rockovými muzikanty?
Stringer: Jsme lidé, kteří milují hudbu. To je základ.
Akustické prezentace skladeb umožňují klást větší důraz na text. Využíváte to?
Stringer: Vždycky mě bavilo hrát si se slovy a na texty kladu důraz pokaždé. Řídím se tím, co říkal Lou Reed, který bohužel před pár dny zemřel. Tvrdil, že dobrý text musí fungovat sám o sobě, i bez hudby. V rockové muzice je místo i pro takové texty, které tento požadavek nesplňují, nicméně se dobře pojí s hudbou. V akustické tvorbě je méně místa pro texty, které se schovávají za muziku. Jsem si vědom toho, že je v ní třeba klást na text větší nároky i důraz. Vždycky se ale snažím psát je tak, aby byly zajímavé už na papíře. Takové jsou například texty písní Mellow od Reef nebo Walk To Zamberk od StringerBessant.
Píšete básně?
Stringer: Ano, píšu. Ale nikdo je ještě nečetl.
Walk Tom Zamberk je písnička, k jejímuž napsání vás inspiroval pobyt na JamRocku v Žamberku. Co na tom bylo tak zajímavého?
Bessant: Prožili jsme tam zábavnou noc. Po vystoupení Reef jsme na festivalu zůstali, popíjeli jsme, hráli stolní fotbal a poprvé jsme se potkali s Annou K. Pak jsme si všimli, že se začíná rozednívat a zjistili jsme, že už jsme vypili celý bar. Barman byl celý večer strašně milý, a když už nebylo co pít, šel do svého auta a přinesl whisky. Slunce vycházelo, my popíjeli tu whisky, a když byl konečně jasný den, řekli jsme si, že je čas jít spát. Dělo se tak se silným pocitem z přátelství a krásy nového dne.
Jsou ve videoklipu k písni Walk To Zamberk záběry z České republiky?
Stringer: Nejsou. Klip i písničku jsme natáčeli v Sawmills Studios v Cornwallu. Je to krásné místo u řeky a jediný způsob, jak se tam dá dojít, je ten, že jdete podél kolejí a potom musíte všechny nástroje přenést přes řeku. Pak se dostanete do budovy, kde kdysi bývala pila a dnes je v ní nahrávací studio.
Bessant: V tom studiu jsme v roce 1994 nahrávali první album Reef. Je to krásné místo, nádherné.
Stringer: Skladbu Mellow jsme tenkrát natáčeli venku před studiem. Když si ji dobře poslechnete, je v ní slyšet odraz zvuku bicích. Zpěv jsme natáčeli, když venku silně pršelo. Bylo těžké vybrat verzi, ve které by nějaká dešťová kapka nedopadla na mikrofon. Nakonec jsme jednu našli, ale na jejím konci je slyšet, jak ke studiu připluly labutě, které naše počínání sledovaly. Potom roztáhly křídla a odletěly.
Je ve vašem repertoáru ještě nějaká písnička, která je inspirovaná určitým místem?
Stringer: Mellow. Stejně jako Walk To Zamberk nebyla ani ona napsána na místě, které nás k ní inspirovalo. Obě jsme psali doma. Mellow je o jedné vesnici v Maroku. Když jsem ji skládal, jako bych slyšet hučet vodu, která v té vesnici tekla. Psal jsem text do Jackova motivu a měl jsem pocit, že jsem zpátky na tom místě.
Bessant: Na našem novém albu The SB Band je písnička Hoosic. Ta je o stejnojmenném americkém městě. Napsali jsme ji pod vlivem pobytu v New Yorku a následného přesunu na venkov do Messachusetts. Název té vesnice pochází prý od indiánů.
StringerBessant nehrají pouze ve dvou, ale někdy i ve čtyřech. Jedním z dalších členů je Dominic Greensmith, bubeník Reef. Jaký má smysl hrát v podobné sestavě jinou hudbu a pod jiným názvem než Reef?
Bessant: To spojení přišlo naprosto přirozeně. Když Dominic slyšel naši první nahrávku, byl nadšen a poprosil nás, jestli by se k nám někdy mohl přidat. Párkrát jsme si spolu zahráli a zjistili jsme, že se nám to tak líbí. A pokud jde o ten smysl, vezměte v potaz, že pětadevadesát procent písniček, které hrají StringerBessant, by Reef hrát nemohli. Když dnes hrajeme s Reef na festivalech, lidé chtějí stejně slyšet písničky, které znají. Nemají zájem o nic nového.
Stringer: Čtvrtou členkou kapely StringerBessant je kytaristka Amy. Hraje jednoduše a její party jsou krásné a vkusné. Navíc výborně zpívá, takže jsme ji pozvali i do studia. Víte, několikrát se nám stalo, že když jsme hráli pouze ve dvou, během vystoupení jsme si uvědomovali limity, která taková sestava má. Dlouho jsme uvažovali o tom, že by naše kapela mohla být početnější.
Poslední album skupiny Reef vyšlo v roce 2000. Nahraje ještě nějaké?
Bessant: V tuto chvíli nevíme. Přesto se něco děje. Manželka bubeníka Dominika Greensmitha Heidi natočila skvělý celovečerní film a poprosila Reef, aby napsali písničku do závěrečných titulků. Vznikly dvě nové skladby, ještě na nich pracujeme. Jedna z nich bude doprovázet titulky toho filmu. Šlo to docela lehce a má to energii, takže kdo ví?
Stringer: Ten film se jmenuje se Barking At Trees a vyjde k němu skvělý soundtrack. Písničky na něm budou mít Nick Cave, KT Tunstall, Fleet Foxes a další.