Článek
I když expozice není příliš rozsáhlá, dokázali její organizátoři na malé ploše podat jasný obraz srpnových událostí a také historických milníků, které byly jejich příčinou. Každý výstavní panel je věnován určitému okruhu politické problematiky, kterou doprovázejí originální snímky z té doby.
Nejzajímavěji působí poprvé publikované momentky nizozemské fotografky (žijící v Rakousku) Okky Offerhausové. Kromě historicko-dokumentární hodnoty mají její práce také hodnotu uměleckou.
Na rozdíl od tuzemských amatérských i profesionálních fotografů jsou její obrazy okupace trochu odlišné. Domácí dokumentaristé viděli totiž srpnové události často velice emotivně, protože na reálném dění byli citově zainteresováni. Offerhausová navštívila Československo v srpnu 1968 jako turistka. A překvapil ji vpád vojsk Varšavské smlouvy.
Jako zkušená dokumentaristka zachytila dění v okolí Václavského náměstí. Její fotografie jsou jakoby z odstupu, je na nich patrné, že je dělal člověk, který nebyl duchovně přímo v centru dění.
To jim však na výrazu rozhodně neubírá. Asi nejsilnějším snímkem je ten, na němž v prvním plánu dominuje autoportrét fotografky a ve druhém probíhají dějiny. Právě kontrast smějící se tváře cizozemské turistky a vlajících československých vlajek u pomníku svatého Václava akcentuje absurdnost i děsivost dané situace.
Určitě je dobře, že výstava připomíná i jména sedmdesáti dvou obětí okupace. Na jednom panelu je seznam všech lidí, kteří kvůli těmto událostem zemřeli. Kromě jména města a data smrti je zaznamenána i její příčina. Když návštěvník expozice tiše očima vstřebává informace a do mysli se mu ukládají termíny jako zastřelen, přejet tankem nebo uhořel, prožívá nejsilnější dojmy.
Že jsou tyto události stále živé, dokazují citově zabarvené komentáře lidí v návštěvní knize. Číslovka 68, kterou nosí na paměť zmíněných událostí hokejista Jaromír Jágr, má pro náš národ stále velmi tragickou symboliku.
Nejdelší noc
Muzeum Policie ČR, Praha, do 26. září