I když expozice není příliš rozsáhlá, dokázali její organizátoři na malé ploše podat jasný obraz srpnových událostí a také historických milníků, které byly jejich příčinou. Každý výstavní panel je věnován určitému okruhu politické problematiky, kterou doprovázejí originální snímky z té doby.

Nejzajímavěji působí poprvé publikované momentky nizozemské fotografky (žijící v Rakousku) Okky Offerhausové. Kromě historicko-dokumentární hodnoty mají její práce také hodnotu uměleckou.

Na rozdíl od tuzemských amatérských i profesionálních fotografů jsou její obrazy okupace trochu odlišné. Domácí dokumentaristé viděli totiž srpnové události často velice emotivně, protože na reálném dění byli citově zainteresováni. Offerhausová navštívila Československo v srpnu 1968 jako turistka. A překvapil ji vpád vojsk Varšavské smlouvy.

Jako zkušená dokumentaristka zachytila dění v okolí Václavského náměstí. Její fotografie jsou jakoby z odstupu, je na nich patrné, že je dělal člověk, který nebyl duchovně přímo v centru dění.

To jim však na výrazu rozhodně neubírá. Asi nejsilnějším snímkem je ten, na němž v prvním plánu dominuje autoportrét fotografky a ve druhém probíhají dějiny. Právě kontrast smějící se tváře cizozemské turistky a vlajících československých vlajek u pomníku svatého Václava akcentuje absurdnost i děsivost dané situace.

Určitě je dobře, že výstava připomíná i jména sedmdesáti dvou obětí okupace. Na jednom panelu je seznam všech lidí, kteří kvůli těmto událostem zemřeli. Kromě jména města a data smrti je zaznamenána i její příčina. Když návštěvník expozice tiše očima vstřebává informace a do mysli se mu ukládají termíny jako zastřelen, přejet tankem nebo uhořel, prožívá nejsilnější dojmy.

Že jsou tyto události stále živé, dokazují citově zabarvené komentáře lidí v návštěvní knize. Číslovka 68, kterou nosí na paměť zmíněných událostí hokejista Jaromír Jágr, má pro náš národ stále velmi tragickou symboliku.

 

Nejdelší noc

 

Muzeum Policie ČR, Praha, do 26. září

Celkové hodnocení 70 %