Relvas měl překvapivě současný pohled na fotografické umění, o čemž svědčí průřez jeho tvorbou, zahrnující krajinky, portréty nebo zátiší. Výstavu Objekty věčnosti představuje do 15. září pražská Galerie Rudolfinum.

K vidění jsou nejen původní originály, ale i po smrti autora pořízené výřezy z negativů, jež byly objeveny až v 80. letech minulého století. Záměrem kurátora Davida Koreckého bylo „interpretační metodou“ zprostředkovat divákům svět tak, jak jej Relvas viděl a hlavně fotografoval.

Diskutovat bychom ovšem mohli o tom, zda by umělec pořídil ze svých negativů právě takové výřezy. To je otázka, na kterou už nikdo nedostane jednoznačnou odpověď.

Carlos Relvas: Autoportrét (1868 až 1869)

Carlos Relvas: Autoportrét (1868 až 1869)

FOTO: Galerie Rudolfinum

Relvas byl jedním z nejvyhledávanějších portrétistů. Modelem mu stál například portugalský král Ludvík I. či mnozí představitelé tehdejší společenské elity. Věnoval se téměř všem fotografickým žánrům, a to velice volným a svěžím způsobem.

Byl nejen dokumentátor, ve svém ateliéru dokonce vytvářel až divadelní scény, v nichž sám sebe a své modely stylizoval do nejrůznějších rolí.

Fotografoval rodinu, své přátele, žebráky, tuláky, zemědělce, hospodářská zvířata i domácí mazlíčky, zachycoval krajinu nebo sbírku cenností. Z dochovaných materiálů vyplývá, že po jeho smrti zničila jeho manželka celou sérii aktů.

Za odvážný museli jeho současníci považovat poloodhalený autoportrét, až melancholicky zase působí snímek koňského sedla. Skoro jako bychom poskočili do naší doby a ocitli se na výstavě Ivana Pinkavy.

Carlos Relvas: Koňské sedlo (kolem 1880)

FOTO: Galerie Rudolfinum

Relvas byl renesanční člověk, obdarovaný značným talentem. Měl výtvarné oko, cit pro kompozici a kladl důraz na preciznost v provedení. Do autorské kuchyně tohoto intelektuála a rebela v jedné osobě, který se rovněž do historie zapsal svými technologickými inovacemi, dávají nahlédnout záběry z jeho honosného secesního ateliéru. Zemřel v 55 letech na následky jezdecké nehody.

Z Relvasových fotografií číší radost ze zkrocení nového média. Nepovažoval se za fotografa, ale za amatéra, což je v jeho případě velice skromné označení. Ovšem výraz amatér můžeme také chápat ve volném překladu jako milovník, neboť základem portugalského slova amatér je amar, tedy milovat. A jeho lásku k fotografii můžeme cítit i dnes, po více než sto letech.

Carlos Relvas: Objekty věčnosti

 

Galerie Rudolfinum, malý sál, do 15. září

Celkové hodnocení 75 %