Co budete hrát?

Inspiral Carpets zahrají všechny známé písně, všechny singly, takže zazní This How It Feels, Move, Joe, Sackiville, Dragging Me Down, tyhle věci, prostě klasiku.

Jaké je prezentovat tyto písně s jiným zpěvákem, než byl Tom Hingley?

Věc se má tak, že některé z těch nejznámějších zpíval ještě Stephen Holt, než v roce 1988 odešel, takže tyto písně byly původně s ním. Jeho způsob zpěvu je navíc hodně podobný Tomovu, takže není patrný velký rozdíl. Působí stejně. Energie a zvuk kapely postavený na klávesách byl vždy určujícím klíčovým prvkem.

Budete hrát i nové písně?

Budeme hrát nějaké nové písně, máme jich už složených docela dost, ale myslím si, že na festivalu se hodí zahrát nanejvýš dvě a soustředit se na ty, které lidi dobře znají. Pořád ale pracujeme na nové hudbě. Ještě koncem letošního roku nebo na začátku roku 2014 vyjde nové album Inspiral Carpets. Už jsme nějaké nové věci nahráli.

Co vás inspiruje při skládání, protože se doba se přece jen změnila od poloviny devadesátých let.

Kdybychom byli politická kapela, tak by hrálo roli, že se časy mění a myslím, že se změnily k horšímu, hudební byznys skomírá a svět taky. My jsme však nikdy nepsali o politice, naše písně jsou o osobních životních zkušenostech a vztazích, takže tu inspirace je pořád.

I hudba se však změnila od devadesátých let. Jak tyto změny vnímáte?

Pokračujeme v tom, co jsme dělali. Pořád jsme garážová kapela s elektrickými varhanami, nesnažíme se být současní. Myslím si, že současná hudba se hodně změnila a nabyla zajímavých forem, objevuje se tu skvělá hudba i v tomto žánru. Vaccines nebo Drums jsou svým způsobem taky garážové kapely jako Inspiral a pak jsou tu lidi jako The XX, kteří dělají skutečně experimentální hudbu a boří hranice. Současně se rozvíjí taneční styly, jsou tu Daft Punk, kteří jsou jedni z nejlepších.

Když jste byli na začátku devadesátých let populární, mluvilo se o „madchesterské scéně“. Skutečně existovala, nebo to byl jen novinářský termín?

Bylo to velmi podstatné hnutí, a pokud se se budeme bavit o hudebních hnutích, tak „madchesterská“ scéna byla velmi pozitivní a ještě dneska cítíte její ohlasy nejen v Manchesteru. Tato scéna byla důležitá a já si myslím, že to bylo kvůli tomu, že hudba byla oslavná, byla pěkná, vřelá a byla spojená s pestrým životem i s pěknými pestrými šaty. Protože byla postavená na tom, že se máte cítit příjemně, je to hnutí, u kterého se snadno objevují reminiscence.

Jak vás napadlo používat klávesy, které nejsou ani pro garážové kapely zas tak typické?

Když se v polovině osmdesátých let objevil nový styl, byl jsem hodně ponořen do psychedelické hudby šedesátých let, poslouchal jsem rané Pink Floyd, The Seeds, 13th Floor Elevators, Country Joe and The Fish, Jefferson Airplane. Všechny tyto kapely měly velmi výrazné klávesy, používali elektrické varhany jako The Doors. To mě inspirovalo.