Hlavní obsah

Divadelní regiony objevují téma politické sebereflexe

Právo, Jiří P. Kříž

Vytrvalé deště nadělaly od pondělka pěknou paseku i v Hradci Králové na devatenáctém ročníku mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů. Trpí hlavně Open Air, vedlejší linie přehlídky se stovkou poloprofesionálních i amatérských souborů, které hrají na každém volném plácku pod širým nebem.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Jana Oĺhová jako Zora Jesenská, Daniel Heriban v roli jejího manžela Jána Roznera

Článek

Na druhé straně pořadatele může těšit, když třeba legenda z Divadla U mostu v uralské Permi Sergej Fedotov prohlásí: „Česká republika a Hradec, to je má druhá vlast. Jezdíme sem od prvního ročníku. V Moskvě a Petěrburku o nás ještě nic nevěděli, a Regiony už nám otevíraly cestu do Evropy.“

Lahůdky z Čech a Moravy

Fedotov nemůže zapomenout, že Cenu Alfreda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2003, Bulgakovovo Psí srdce v ostravské Aréně, získal o šest let dřív než obdobné ocenění v Rusku - Zlatou masku za McDongahova Mrzáka inishmaanského.

„První relaci o nás v moskevské televizi neobstarali ruští kritici, nýbrž Jiří P. Kříž, který mne tehdy - při převzetí Radoka, a to už jsem v Česku nastudoval jedenáct inscenací - označil za ruského mága českého divadla,“ hřeje i mou ješitnost Fedotov.

Z finanční mizérie vykouzlili Hradečtí i letos kvalitativně jedinečné divadelní setkání. Začátek týdne patřil hlavně českým divadlům: Čapkově Dášence aneb Psím kusům Jiřího Jelínka a Anežky Kubátové v brněnské Huse na provázku nebo Čechovově Višňovému sadu Oxany Smilkové ve Slováckém divadle Uherské Hradiště.

A také Havlově Žebrácké opeře Daniela Špinara domácího Klicperova divadla s následným úterním Povídáním v podkroví Vladimíra Justa o připravovaných inscenacích Václava Havla. O novém knižním vydání jeho vizuální poezie Antikódy zasvěceně pohovořila jejich editorka Lenka Jungmannová.

Z Biafry ducha

Zmínil jsem se v pondělí na Novinkách o lahůdkách z Francie, Ruska a Slovinska. Další doputovala do Hradce ze Slovenského komorního divadla Martin: Sedm dní do pohřbu Jána Roznera a Petra Pavlace v režii Ĺubomíra Vajdičky. Otřesný příběh duchovní popravy slovenské překladatelky Zory Jesenské a jejího manžela (Rozner) na začátku husákovské normalizace připomíná stejnou tragédii „miláčka národa“ Jana Procházky.

Rozdíl mezi Čechy a Slováky? V Karpatech a u Dunaje umí otřesné příběhy z nedávné minulosti napsat sami, u nás při švejkování na cestě k novému výsměchu právu, musí taková témata objevovat třeba v Gottlandu Polák Mariusz Szczygieł.

Reklama

Výběr článků

Načítám