Zase je tu svět luxusních večírků, módních přehlídek, celebrit. Svět, po kterém srdce středoškolaček tak touží a který se zdá být obyčejným obyvatelům „města andělů“ i díky médiím tak blízko, že stačí jen sáhnout. Holky surfují po internetu, takže vědí, kde je zrovna Paris Hiltonová nebo Lindsay Lohanová. A když nejsou hvězdy doma, zaběhnou k nim „na návštěvu“. Stovky bot, šatů, doplňků, šperků, luxus a do nebe volající marnotratnost. Chvíli to potrvá, než si okradené celebrity vůbec všimnou, že se jim něco ztratilo…

Povrchnost jako téma

Coppolová natočila svůj film na rozdíl od Luhrmannovy vizuální opulentnosti spíše dokumentaristickým způsobem, a i když někteří jejímu filmu vyčítají povrchnost, je otázkou, zda to nebyl záměr, neboť všeobecná povrchnost je v tomto případě hlavní téma.

„Los Angeles hraje hlavní roli v americké kultuře. Je to svět, který vidíte ve filmech, v televizních reality show. Náš příběh se nemohl odehrát jinde, protože ty děti žijí v těsném sousedství hvězd,“ řekla Coppolová a dodala: „Je to skutečný příběh, jen jsem změnila jména jeho aktérů. Setkala jsem se asi se třemi z nich a byla jsem v šoku: například pro jednu z nich bylo největší životní prioritou vidět psa Paris Hiltonové. To si nevymyslíte.“

Jednu z hlavních rolí ztvárnila Emma Watsonová, představitelka Hermiony v Harrym Potterovi. A o tom také s novináři mluvila: „Je to divné: myslela jsem si, že Harry Potter už patří minulosti. Ale on je tu pořád, lidé na něj stále myslí. Nechci ale kvůli tomu rozhodně snižovat svou práci posledních tří čtyř let, je to neuvěřitelný život. Hraji ráda odlišné postavy, jsem za to šťastná.“

Dospívání je bolestné

Také jeden z prvních soutěžních filmů, Mladá a krásná režiséra Françoise Ozona, má mladičkou hrdinku. Sedmnáctiletou studentku, která se z vlastního rozhodnutí, které je pro druhé – zejména pro rodiče – naprosto nepochopitelné, stane příležitostnou prostitutkou. Peníze, které si tím vydělá, přitom nepotřebuje…

„Dospívání je často ve světové kinematografii idealizované. Moje vzpomínky na pubertu jsou dodnes bolestné a obtížné. Chtěl jsem se tedy na toto období podívat z větší dálky a z jiného úhlu,“ řekl novinářům francouzský režisér, který je v Cannes již pošesté.

A po půlstoletí se do Cannes vrátil film Jacquese Démyho Paraplíčka ze Cherbourgu s mladou krásnou Catherine Deneuveovou, který vyhrál v roce 1964 Zlatou palmu a nyní je tu uváděn v náročně restaurované podobě.

Na festival ho přivezl režisérův syn, herec Mathieu Démy. „Ten film, to je celé moje dětství. Viděl jsem ho s otcem snad stokrát, vyvolává ve mně spoustu vzpomínek na prázdniny s tátou. S odstupem let ho vidím jinak: je to neuvěřitelný, naprosto nekonvenční film,“ řekl v Cannes Démy.