Článek
Titul Velký Gatsby může v mnohých vyvolávat pocit úhledného retro snímku z 20. let s nevtíravou swingovou kulisou. Takovou cestou se ovšem režisér Baz Luhrman nevydal ani v nejmenším. Nic na filmu není historické.
Luhrman se naopak rozhodl diváka ohromit, od první chvíle ho pevně chytit a prosvištět s ním horskou dráhou, jež je přeplněna oslňujícími světly, surreálnou architekturou, božskými kostýmy a efekty. To vše v rytmu zdivočele remixovaného elektronického nu-jazzu, vyvolávajícího omámení či závrať, ale v žádném případě ne klídek.
Počítačově stvořené fantazie (Gatsbyho palác či město) mají v tomto případě hlavně zářit a nenechat diváka ani chvíli v klidu. Celé to chvílemi působí dojmem zběsilého hudebního videoklipu, zároveň však sledujeme dojemný příběh nenaplněných snů, skvěle zahraný velkými herci.
DiCaprio (vpravo) se nevyhne srovnání s Redfordem ve stejné roli.
Leonardo DiCaprio jako Gatsby vládne plátnu, skvěle se hodí na roli hlučného frajírka a zároveň smutného ztroskotance, který musí mnohé skrývat. Celá jeho okázalost je maskou smutného muže, kterého po letech stále drží těžko realizovatelný sen o životě s dávno vdanou Daisy (roztomilá Carey Mulliganová).
DiCaprio tady podává oscarový výkon, dokonale ztělesnil rozporuplnost postavy a hlavně scéna prvního setkání s Daisy je luxusní komediálně-dramatickou třešničkou na tomto monstrózně opulentním, poměrně chutném a lehce přeplácaném filmovém dortu.
Vše zpovzdálí pozoruje Nick (Toby Maguire), Daisyn chudý příbuzný, nejistý mladík, který se podivuje nevysvětlitelné přízni boháče Gatsbyho a s úžasem sleduje děj směřující k tragédii - poté zůstává jediným, kdo Gatsbyho neštěstí pochopil. Jediným, koho zajímá jeho pohřeb, kde se neukáže ani milovaná Daisy.