Kolik už máte na kontě muzikálových rolí?

Nemám to přesně spočítané, něco pod pětadvacet. Ale v některé inscenaci jsem měl i víc rolí, takže ono se to nasčítá. Mým prvním muzikálem byla před šesti lety West Side Story v Ústí nad Labem a shodou okolností jsme se v sobotu večer potkali tři z této inscenace – Aleš Briscein, Matouš Ruml a já – a všichni máme Cenu Thálie. Druhá byla Kniha džunglí v Plzni a pak už jsem přešel do Prahy.

Jaké postavení v tom výčtu zaujímá Danny Zuko?

Je to hodně náročná role, ale u Dannyho to diváci ocení – na rozdíl od jiných rolí, kde to není tak vidět. A když po třech hodinách vysokého zpívání a divokého tancování diváci v Kalichu nadšeně tleskají, tak to je fantastický pocit.

Proč jste si vybral právě muzikál?

Já si ho nevybral, on si mě vybral sám metodou nabídka-poptávka. Činoherní role jsem měl zatím jen dvě a přiznám se, že mě mrzí, že si některé činoherní postavy jako muzikálový herec patrně nikdy nezahraju. Vyrostl jsem v Českých Budějovicích na činohře a na opeře, jako kluk jsem muzikál jako žánr vlastně moc neznal. Takže bych k činohře ještě někdy hrozně rád přičichl.

Je Cena Thálie i náplastí na nedávný úraz na scéně?

To asi ne, i když ten úraz mě dost psychicky poznamenal a jsem rád, že to nakonec dopadlo tak dobře. Pro mě je Thálie především potvrzením, že si někdo všiml mého výkonu a označil ho za řemeslně správný. Tuhle potřebnou reflexi je u divadla velmi těžké získat. Proto si moc vážím toho, že lidé, kterých si já velice vážím, považují moji práci za dobrou.