Pravda, autor začíná jeho mládím a vztahem s bratrem Jiřím, který své přihlášení se k židovství demonstroval i jménem Jiří Mordechaj (Langer). Jeho převyprávění chasidských příběhů pojmenované Devět bran (1937) dokázalo životnost i nedávným vydáním.

František Všetička, který se věnoval mimo jiné životu J. Š. Kubína, Viktora Dyka i bratří Čapků, oživil Langerův mladický svět setkáními právě s Josefem a Karlem Čapkovými i s Franzem Kafkou. Dost prostoru věnuje přátelství s Jaroslavem Haškem, jehož taškařic včetně založení Strany mírného pokroku v mezích zákona se budoucí dramatik a prozaik nemohl neúčastnit.

Jaká byla jeho radost, když se s dávným parťákem setkal po zajetí během ruské brusilovské ofenzívy v Kyjevě, kde byl Hašek spolupracovníkem časopisu Čechoslovan, což byl vážený list legií i politických aktivit směřujících ke vzniku samostatného čs. státu. V autorově podání ožívá i vůdčí osobnost odboje T. G. Masaryk, který už v Rusku pověřil Langera úkolem reprezentovat rodící se českou politickou reprezentaci. Škoda jen, že Všetička ve vztahu Langer – Hašek zůstává v zajetí tradiční legendy a vykládá odchod světoznámého humoristy z legií iracionálním odporem právě k TGM.

Přitom jistě ví, že skutečným důvodem byl Haškův nesouhlas s vojenským podřízením legií francouzskému velení a s odjezdem více než padesátitisícového vojska přes Sibiř do Francie. Je přesto autorovou zásluhou, že opět objevuje osobnost, která v exilu během první i druhé světové války bojovala za Československou republiku a jež vytvořila především dramatická díla patřící ke klasickým hodnotám naší kultury.

Celkové hodnocení 65%