Konečně se dočkal a při tvorbě nynějšího černobílého loutkového filmu, který lze vidět v 3D i ve 2D, jednak své původní náčrtky uplatnil, jednak příběh doplnil novými postavami. Řada z nich přitom vychází z podoby a chování postav klasických hororových snímků z třicátých let.

Například východoevropský fyzikář pan Rzykruski, jemuž propůjčil hlas Martin Landau, je odkazem na Vincenta Price, herce známého rolemi ve filmech jako Dům voskových figurín, The Mad Magician nebo Moucha. V roce 1982 Price ztvárnil roli vypravěče k Burtonovu krátkému loutkovému filmu o chlapci, který si představuje, že je Vincent Price. Později ztvárnil roli vynálezce ve filmu Střihoruký Edward.

Chlapec a jeho pes

Frankenweenie: Domácí mazlíček je dojemným příběhem chlapce Victora a jeho psa Sparkyho. Když Victor o svého milovaného Sparkyho nečekaně přijde, povolá na pomoc vědu a podaří se mu svého nejlepšího přítele přivést znovu k životu. Snaží se svůj výtvor ukrývat, ale když se Sparkymu podaří uniknout, zjistí Victorovi spolužáci, učitelé i ostatní obyvatelé města, že takové znovuzrození může mít příšerné následky.

„Důvod, proč jsem chtěl původně natočit Frankeweenie, byl ten, že jsem jako kluk zbožňoval hororové filmy,“ vysvětluje Burton. „Ale svou roli v tom sehrál také můj vztah k jistému psovi – velice výjimečný, emocionální vztah. Psi pochopitelně nežijí tak dlouho jako lidé, takže nutně prožijete konec takového vztahu. A to mi v kombinaci s příběhem o Frankensteinovi přišlo jako velice silné a osobní vyjádření.“

Předseda festivalové poroty Tim Burton

Tim Burton

FOTO: Eric Gaillard, Reuters

A proč chtěl natočit zrovna loutkový film? „Jde v zásadě o sílu stvoření něčeho z ničeho, což je důvod, proč mám loutkovou animaci rád. V podstatě vezmete neživou loutku a vdechnete jí život.“

Nejen hraný, stejně tak animovaný film potřebuje přesně a dobře obsadit. Pro namluvení Victora vybral Burton ze stovek herců Charlieho Tahana, o němž říká: „Charlie dokáže jasně podat to, co je zrovna důležité. Jeho postava Victora není příliš upovídaná. Hodně toho skrývá ve svém nitru. A myslím, že Charliemu se podařilo vystihnout onu kombinaci přemýšlivosti a dospělosti.“

Producentka Allison Abbateová k tomu dodává: „Victor a Sparky sdílejí cosi výjimečného – nepotřebují nikoho jiného, ale Victorův vztah s rodiči a ostatními dětmi je přesto do jisté míry nevyhraněný a otevřený. Myslím, že Charlie to vše dokonale vystihl.“

Tři role najednou

Victorovu matku, paní Frankensteinovou (a také podivnou dívku a učitelku tělocviku) namluvila Catherine O’Harová, která s Burtonem spolupracovala naposledy na snímku Ukradené Vánoce.

„Paní Frankensteinová je tělem a duší celé rodiny,“ míní Abbateová. „Má Victora ráda a chápe jeho potřebu mít dostatek prostoru a uvědomuje si, jak je období dospívání těžké. Učitelka tělocviku, kterou Catherine také představuje, je zlá a nepříjemná. Nahradí jejich fyzikáře pana Rzykruskiho, když škola dojde k závěru, že dětem předává nebezpečné informace. A nakonec ztvárnila také postavu podivné dívky, která sedí v poslední lavici, neustále říká neskutečně divné věci a má kočku, kterou je posedlá. Takže si tu Catherine zahrála několik velice rozmanitých postav a všem dodala svůj cit pro komedii.“

Natáčení zabralo dva roky a vyžadovalo dovednosti všestranného a rozmanitého štábu. „Při natáčení takového snímku se uplatní řada lidí,“ říká Burton. „Hlavním rozdílem proti natáčení hraného snímku je to, že se vše odehrává velice zpomaleně. V případě hraného filmu musíte neustále činit rychlá rozhodnutí. U filmu loutkového trvá natočení jedné scény několik dní nebo i týdnů, podle toho, o jak složitou scénu se jedná.“

Velké množství příprav a studia bylo zapotřebí zejména pro animace obou psů – Sparkyho a Persephone. Hlavní animátor Trey Thomas se svým týmem studoval pohyby psů, což zahrnovalo návštěvu výstavy, kde si natočili psy v pohybu. Poté ve studiu s pomocí živého bulteriéra sehráli a zaznamenali potřebné scény a natočili je z nejrůznějších úhlů. Pro roli Persephone totéž zopakovali s pudly. „Snažili jsme se psí chování zprostředkovat tak věrně, jak jen to bylo možné,“ říká Thomas.