Vraťte se do roku 1986 a nadechněte se spolu s Maďary, Slováky i několika Čechy, kteří tenkrát show navštívili, doby, kdy byl koncert Queen pro lidi z východního bloku zjevením a první ochutnávkou svobody. Jeden z pamětníků, který jel tehdy po dlouhém vyřizování všech formalit vlakem z Prahy do Budapešti jen kvůli koncertu, mi to kdysi popisoval téměř se slzami v očích jako největší životní zážitek.

Queen byli v té době na absolutním vrcholu, měli už desítky hitů, milióny fanoušků po celém světě a Freddie Mercury byl ještě pořád relativně mladý a zdravý. Na dlouhém koncertě tak mohl bez problémů přezpívat raný repertoár z rockové éry sedmdesátých let (Bohemian Rhapsody, We Will Rock You, We Are the Champions) i pozdější popový materiál (Under Pressure, A Kind of Magic, Radio Gaga, Who Wants to Live Forever).

Jeho hlas, nasazení, energii a eleganci, s jakou se pohyboval na pódiu, nelze než obdivovat se spadlou čelistí. Zároveň to dokazuje, jak marné je obnovovat Queen v dnešní době bez Mercuryho. Frontmana tohoto typu nemůže nikdo nahradit. Je pochopitelné, že si chce Brian May ještě zahrát, ale padá o třídu níže, než byli Queen v 80. letech.

Koncert v Budapešti znamenal jeden z vrcholů dějin pop music. Vedle nejslavnějších koncertů Beatles či Michaela Jacksona jen těžko najdete lepší příklad popu dotaženého k naprosté dokonalosti. Milým vtípkem navíc je jedna maďarská písnička, kterou se Freddie naučil, aby potěšil věrné a vyhladovělé východní publikum. Dostalo se mu obrovských ovací.

Celkové hodnocení: 99%