Úřad vlády se zbavuje Benešovy vily

Úřad vlády se rozhodl vilu předat Husitskému muzeu v Táboře. „Rozhodnutí vychází z provedené analýzy potřebnosti a je součástí organizačních změn nového vedení Úřadu vlády,“ řekla Novinkám mluvčí Úřadu vlády Karla Mráčková.

Podle ní už ani minulé vlády vilu nevyužívaly k rekreačním pobytům politiků či úředníků, takže se hledalo její smysluplné využití. To bylo nalezeno ve zpřístupňování vily a jejím propojení s památníkem Edvarda Beneše, který se nachází na jejím pozemku. „Úřad se z principu nezabývá muzejní činností, proto pro další rozvoj této aktivity vešel ve styk s kompetentní organizací a za podpory ministerstva kultury inicioval převod areálu na Husitské muzeum v Táboře,“ dodává Mráčková.

Husitské muzeum v Táboře převod vily vítá. Jeho ředitel Jakub Smrčka připomíná, že muzeum o vilu usilovalo od počátku 90. let. Od roku 2001 úřad vlády ve spolupráci s muzeem vilu zpřístupňoval veřejnosti v době některých státních svátků. Od roku 2023 se pak vila dala navštívit v letní sezóně v pravidelnou otvírací dobu. Husitské muzeum chce vilu nyní ještě více otevřít veřejnosti, rozšířit expozici, zavést odborněji zaměřené kurátorské prohlídky a edukační programy pro školy. „Již v letošním roce také připravujeme zahradní slavnost na výročí narození prezidenta Beneše 28. května,“ řekl Novinkám ředitel muzea Jakub Smrčka.

Vilu v Sezimově Ústí na soutoku Kozského potoka a Lužnice si manželé Benešovi nechali postavit na počátku 30. let minulého století podle projektu architekta Petra Kropáčka. Tehdejší ministr zahraničí a jeho choť se inspirovali jihofrancouzskými domy. „Po architektovi výslovně vyžadovali, aby měla vila nízké střechy a prosluněné místnosti,“ řekl Novinkám historik Michal Kolář, který o domě vydal několik publikací.

Přestože vila nepatří mezi nejvýznamnější výkřiky avantgardy, její architekt použil v exteriéru i interiéru řadu pokrokových prvků, například vestavěné skříně. Sžívání stavebníků s jejich novým domovem mělo i podobu úprav původní realizace. Definitivní tvar vile vtiskl v roce 1937 architekt Otokar Fierlinger, který je též autorem úpravy rozlehlé zahrady. Zahradničení bylo společnou vášní manželů Benešových. „Zahrada si do dnešních dnů zachovala svůj původní ráz, náleží k nemnohým dochovaným unikátům krajinářské architektury 30. let,“ říká Michal Kolář. „Vila je doslova propojena s okolní přírodou četnými rozměrnými okny a vstupy do zahrady, z patra poskytuje malebné výhledy do údolí řeky Lužnice.“

V roce 1948 vedl prezident Beneš ve vile řadu politických jednání, například s bulharským vůdcem Jiřím Dimitrovem nebo Klementem Gottwaldem, a zde také oznámil 7. června 1948 svou abdikaci. V předtuše blížícího se konce řekl, že chce věnovat „Sezimovo Ústí národu jako muzeum“, aby ho budoucí generace mohly poznat jako „figuru živou, představit si ho v živém prostředí, kde pracoval, žil, které měl rád“.