Jak a kdy se zrodil váš vztah k tangu?

Jednou před osmi lety jsem nemohla spát. Otevřu televizi a vidím argentinské tango. Byl to slavný film Sally Potterové Lekce tanga s Pablem Veronem. Už jsem té noci neusnula. Ráno na kurzu stepu jsem uviděla plakát „První lekce tanga“. A tak to začalo. Když jsem to později vyprávěla Pablu Veronovi, řekl mi: Člověk si tango nevybírá, tango si tě vybere a najde samo. A tak si mě tango před osmi lety našlo a stalo se součástí mého života.

Co pro vás tango znamená jako pro herečku i ženu?

Tango je virus, který se přenáší z partnera na partnera a není proti němu žádný lék. Je to doživotní posedlost. Tango, to je stoletá kultura. Nejen tanec, ale hudba, zpěv, poezie, filozofie života, všechno dohromady. Nikoli náhodou bylo tango zařazeno výborem UNESCO do nehmotného kulturního majetku lidstva, který je nutno chránit. Mám tanec v krvi, prostě ke mně patří. A protože jsem herečka, nestačilo mi tango jen studovat nebo tančit, ale chtěla jsem ho přivést na jeviště a spojit se slovem a poezií.

O čem je Sto let tanga?

Zazní nejkrásnější světová tanga v tanečním, hudebním a pěveckém provedení. Podtitul Příběh velké lásky napovídá, že jde o osm příběhů vášnivé lásky k tangu, hudbě, tanci, zpěvu, ale i lásky k lásce. Nejsou to vymyšlené příběhy, ale osudy slavných osobností ze světa tanga, doprovázené dobovými projekcemi a tanečními exhibicemi tří tanečních párů, zpěvem argentinského zpěváka Martina Troncosa a hlasem herečky. Jenže v tomto poetickém představení i tanečník mluví a herečka tančí.

Kdo je Gianluca Berti, autor scénáře?

Můj přítel Gianluca Berti je profesionální tanečník a pedagog tanga, prezident Akademie argentinského tanga v severoitalském Piemonte, autor řady textů o tangu. Ale Gianluca je také básník. Letos v červnu vyšla v Itálii jeho kniha básní Il mistero del cuore (Tajemství srdce). Jeho texty mě oslovily svou hloubkou. I proto jsem se po svých dvou autorských představeních na téma tango rozhodla přivést na jeviště jeho text. A navíc ve vlastní produkci. Nebylo to jednoduché, ale červnový úspěch římské premiéry dokazuje, že to bylo správné rozhodnutí.

Je rozdíl ve vnímání a interpretaci tanga v Itálii a v České republice?

Samozřejmě, že tu rozdíl je, i když tango je nadnárodním prvkem spojujícím lidi vyznávající stejnou vášeň. Proto se také v našem představení objeví vedle argentinského zpěváka a italského tanečního páru i dva taneční páry, které vyučují tango v Brně.

Každá země má ale svou kulturu, tradice, zvyky, a to vše se do tanga promítá. Hlavní rozdíl je jednak v metodách výuky tanga, jednak v jeho obecném rozšíření a oblibě. V Itálii má kromě velkých center, kde je i deset různých milong (tančíren), dnes už i každé malé město své kurzy tanga, milongu, kde se denně tančí až do rána, a často i hojně navštěvovaný festival tanga. V Praze i Brně se tančí jen pár dní v týdnu, mezi 20. až 23. hodinou, a to v malých sálech. Ale všichni se věnují tangu s velkou láskou. Jinak to totiž ani nejde. To ví každý, kdo tango někdy okusil. Velmi si vážím možnosti hostovat se Sto lety tanga v rodném Brně i v pražském Národním divadle, které je pro nás herce posvátným místem, jímž prošly desítky velkých českých umělců.