James Bond přichází již potřiadvacáté a od časů, kdy se ve filmu Dr. No se Seanem Connerym v hlavní roli objevil poprvé, prošel velkou změnou – jakkoliv některé typické vnější atributy včetně zmíněné hlášky logicky neopouští.

Bond byl vždy milován jako dokonalý, perfektně upravený gentleman, který přežije pád z mnohakilometrové výšky stejně snadno jako nejprudší střelbu celého zástupu útočníků. Záda nemá odedávna krytá, jen pokud jde o ženy, karty a alkohol.

Skončila ovšem studená válka, do které spisovatel Ian Fleming svého hrdinu původně vyslal. Nepřítel již není tak jasně definovaný, je to libovolné zlo, které lze všude po světě najít a bojovat s ním. V případě Skyfall Bond pronásleduje padoucha, bývalého agenta, který jde kvůli dávné křivdě po nadřízené M, jež je zároveň podrobena ostré kritice ze strany nadřízených institucí. V popředí je tedy otázka Bondovy loajality vůči tvrdé šéfové, která je schopna… Ale to už bychom prozrazovali příliš.

Zápletka každé bondovky je totiž velmi jednoduchá, takže víc než jen převelice stručné naznačení by znamenalo zároveň plné prozrazení. I když, upřímně řečeno, o tu zápletku zase tolik nejde. Kouzlo každé bondovky je jednak v jejím hlavním hrdinovi, jednak v důmyslných „hračkách“, v akcích a dobrodružstvích, jimiž prochází, samozřejmě aniž by si umazal svůj perfektně střižený oblek.

Daniel Craig

Daniel Craig

FOTO: fotobanka Profimedia

A tady je kámen úrazu. Skyfall proměnil Bonda, kterého potřetí hraje Daniel Craig, z onoho dokonalého gentlemana, který snadno vyřeší každý problém, na poněkud již omšelého, často strništěm zarostlého a podmračeného chlápka. A když dokonce při střelbě netrefí cíl, divák by nejraději se slzou vzpomínky v oku odvrátil tvář.

Bondovské charisma se vytratilo stejně jako hračičky Q, který se sice vrací, ale jako někdo docela jiný. Hlavní padouch v podání blonďatého Javiera Bardema je navíc poněkud směšný blázen a odhalování stínů minulosti, které vede k bolestně smutnému finále, už vůbec nemá s někdejším Bondem nic společného.

Režisér Sam Mendes, který natočil skvělé filmy z docela jiného soudku (Americká krása, Nouzový východ) výtečně inscenuje velké honičky a scény. Hned ta úvodní, která letí v šíleném tempu přes střechy istanbulského Velkého bazaru, po ulicích i jedoucím vlaku, je strhující, dokonalá. Stejně jako prostřihy na strnule soustředěnou M, která vše z centrály MI6 na dálku řídí. Jenže jakoby ta úvodní akce byla zároveň vrcholem, a na ten další, v Šanghaji za světel tisíců lampiónů, mezi krásnými kurtizánami i na palubě lodi cestou na ostrov, čeká divák dost dlouho.

Skyfall je tak docela slušný film s výtečně natočenými akčními scénami a s hlavními hereckými výkony (vedle Craiga a Bardema také Judi Denchová či Ralph Fiennes), které přesně respektují režijní záměr. Ale po někdejší atraktivnosti a pohříchu i vtipnosti bondovek jakoby se země slehla, a občas se během těch 144 minut člověk dokonce nudí. A nepomůže ani ústřední hit, který skvěle nazpívala Adele.

Celkové hodnocení: 65%