Článek
Hlavní hrdina Christian žije v Dánsku, má depresivního dospívajícího syna a krachující obchod s vínem. Jeho žena mu prchla do Argentiny, kde si našla mladšího milence, fotbalistu, kterému dělá manažerku. Christian vymyslí bláznivý plán, který má zachránit manželství. Neohlášen vyrazí se synem do Buenos Aires a chce se se ženou sejít. Ta čekala jen syna, ale nakonec oba pozve k sobě.
Oba návštěvníci jsou ohromeni velikostí luxusního domu, kde je přivítá nahý fotbalista a začne je objímat, jako by se odjakživa milovali. Postupně se ale začnou dít ještě mnohem šílenější věci. Rvačky, mejdany, hysterické scény na fotbale a automechanik citující Kierkegaarda...
Pitka v argentinském baru
Christian nechápe mentalitu Jihoameričanů a dostává se do bizarních situací v domě i na ulici. Zmaten a deprimován čelí sexuálním návrhům ze strany asi šedesátileté hospodyně s velkými umělými ňadry, zatímco syn se zamiluje do sedmnáctileté Argentinky a je zmlácen jejím otcem.
U filmu Superclásico je jistě možné pochybovat, zda by se některé věci odehrály v reálném životě stejným způsobem, ale jde o typ komedie, kde je pravdivost emocí důležitější než pravdivost ve smyslu přísné věrohodnosti jednotlivých scén.
Herci jdou na hranu hysterie a vyvolávají skutečné výbuchy smíchu. Ještě to není parodie, blížíme se však k jejím hranicím.
Každopádně Madsen film fantasticky obsadil. Anders W. Berthelsen dokáže vypadat tak smutně, jak jen opuštěný vinař a manžel vypadat může, jeho výčitky se střetávají s dobrou náladou a připitomělým optimismem mladého fotbalisty (Sebastián Estevanez) a chladnou racionalitou manželky (Paprika Steenová). Když se však fotbalista zraní, idylka se hroutí.
Skvělé jsou i lamentace starého vinaře na baru, který svou nevrlostí a líčením bezútěšnosti lidských vztahů a celého světa částečně připomíná postavy z Woodyho Allena (inspiraci slavným newyorským neurotikem naznačují i citace filozofů, to ovšem jistě neznamená, že jde o allenovskou komedii).