Dylanovy Kroniky byly už na začátku zamýšleny jako třídílné paměti, ale od úspěchu první knihy se jednasedmdesátiletý zpěvák literárně odmlčel. "Doufejme, že k tomu dojde. Pořád na částech pracuji," řekl o dalších dílech v rozhovoru s Rolling Stone.

"Ale poslední Kroniky jsem dělal celé sám. Myslím, že jsem ani neměl pořádného redaktora. Nechci o tom moc mluvit. Ale je to spousta práce. Nevadí mi psaní, ale vadí mi to po sobě znovu číst a čas, který to čtení zabere," dodal Dylan.

Řekl, že první díl Kronik začal psát, když vydavatelská společnost po něm chtěla esej, který by doprovázel výběr 50 jeho starých písní. "Nechtělo se mi do toho, ale říkal jsem si, že by to byla dobrá příležitost říci něco o té době - zhruba o období 1962 až 1963. Chtěl jsem se do té doby vrátit a znovu ji prožít," řekl.

Kritika Kronik I. ho dojetím skoro rozplakala

Nakonec začal psát knihu, v níž se pohyboval mezi minulostí a budoucností. "Psal jsem o albu Freewheelin' Bob Dylan (z roku 1963), ale nepoužil jsem to. V Kronikách I. jsem použil album Oh Mercy (z roku 1989), protože mi to přišlo zajímavější," uvedl.

"Mám pořád ten kus o Freewheelin' - většinu z toho - a mohu to určitě rozšířit," řekl zpěvák a zdůraznil, že pro další díly bude východiskem také některé jeho album. "To je jeden aspekt Kronik II. a Kronik III. Začnou určitě deskami," dodal.

Dylan neuvedl, kdy by mohl být další díl hotov, a Rolling Stone zdůraznil, že jeho plány nejsou zdaleka konkrétní a nejspíš se změní, až začne psát.

Bob Dylan byl nicméně přijetím svých pamětí potěšen. "Kritiky na tu knížku mě skoro rozplakaly, v dobrém slova smyslu," řekl už v roce 2006 také v rozhovoru s Rolling Stone. "To se mi nestalo u žádného hudebního kritika," dodal tehdy.