Autor úspěšných snímků jako Moucha, Dějiny násilí nebo Východní přísliby tentokrát sáhl po náročné literární předloze Dona DeLilla. Dobrou službu ale významnému americkému spisovateli neudělal, i když svým dílem jistě zvýší počet prodaných výtisků.

DeLillův Cosmopolis (2004) patří do vlny amerických románů ohlížejících se za traumatickými teroristickými útoky z 11. září. Paradoxně se odehrává ještě před nimi a přímou narážku na pád newyorských „dvojčat“ v něm nenajdete.

Film zachycuje jeden den v životě osmadvacetiletého multimilionáře Erika Packera. Šéf Packer Capital má asymetricky zvětšenou prostatu, vlastní exkluzívní apartmá, ozbrojený tupolev a akvárium se žralokem. Občas trpí hezoučký egomaniak sentimentem, rád čte poezii a vede intimní hovory se svou manželkou-básnířkou, kterou si vzal pro dědictví, a labužnicky se oddává erotickým hrátkám se znalkyní výtvarného umění.

Zkoušet neozkoušené, i kdyby to mělo stát cokoli

Packer je vizionář se sklonem k mesiášství, protože on je přece trh sám. Napůl žije a pracuje ve své opancéřované hi-tech bílé limuzíně, v níž se odehrává značná část děje. Vládne v ní nepřirozený klid, za kouřovými skly se však zběsile demonstruje proti kapitalismu.

Ve své káře jezdí Eric po New Yorku a k nelibosti své ochranky se chce nechat ostříhat. Bodyguardi stále dostávají hlášení o nových hrozbách – Packerovi někdo usiluje o život, navíc se jako smršť blíží bankrot. Eric jde tragédii vstříc dobrovolně, neboť jeho životní motto zní: chtít stále víc a zkoušet neozkoušené, i kdyby to mělo stát cokoli.

Robert Pattinson se snaží rolí multimilionářského floutka vymanit ze svého „upírského“ stínu.

Robert Pattinson se snaží rolí multimilionářského floutka vymanit ze svého „upírského“ stínu.

FOTO: HCE

V DeLillově pozoruhodném románu nejde ani tak o děj jako o vykreslení atmosféry strachu, dunivého rozkladu řádu i vnitřního světa hlavní postavy. Filozofická kázání, přemoudřelá hesla místy okořeněná fekálně-morbidním humorem na sebe v dialozích téměř nenavazují, jsou vytržena z kontextu podobně jako reklamní slogany. Nicota je v knize všudypřítomná. Jenže režisér nedokázal z hutné látky vytěžit napětí ani atmosféru, natož ukázat rozpolcenost nabubřelého floutka.

Snímek pokulhává jako závodní kůň v důchodu

Filmový projekt, žánrově mezi dramatem, thrillerem, psychologickou studií a temnou pohádkou, je příliš doslovný a to je jeho zkáza. Kde fungují literární řádky, snímek pokulhává jako závodní kůň v důchodu.

Potíž je v tom, že film příliš klouže po povrchu knihy, i když to tak pro někoho, kdo ji nečetl, nemusí vypadat, protože kulomet intelektuálních výplodů o stavu světa, duše a nesmrtelnosti brouka má docela slušnou palebnou sílu.

Cronenberg vzal hlavní dějové obrysy a nacpal je do vyleštěné zkumavky. Navíc neudělal dobré rozhodnutí, když do hlavní role obsadil teenagerkami zbožňovaného Roberta Pattinsona, známého jako metrosexuálního upírka ze Stmívání. Na tak mnohovrstevnatou psychopatologickou postavu Pattinson nestačí. Ostatní obsazení špatné není – jako milenka se představuje Juliette Binocheová, v roli manželky Sarah Gadonová.

Filmový Cosmopolis vzbudí podobně jako kniha velké diskuse. Utvoří se tábory radikálních příznivců, intelektuálně se ukájejících nad rozkódováváním myšlenek, metafor a sémiotiky, a zapálených odpůrců, odcházejících z kina před koncem, protože je to k neukoukání.

Na Cosmopolis je těžké zapomenout, v dobrém i zlém. Vedle knihy ale bledne jak Erikova tvář po průstřelu vlastní ruky. Je to hezky natočená, profesionálně odvedená práce, jenže za luxusní fasádou najdeme jen prázdný domek. Méně je někdy více, pane režisére!

Hodnocení 40 %