Publikum nadšeně aplaudovalo hitům, podstatnější ale je vizionářské pojetí kapely, která i dvacet pět let po svém vzniku stále nabízí alternativu k hiphopovému mainstreamu, ale taky ovlivňuje jazz a funk.

Roots nabídli výbušnou směs futuristického hip hopu, clintonovského P-funku, hancockovského jazzrocku, avantgardního dubu a zeppelinovského hard rocku. Kytara v sólech připomínala Vernona Reida z Living Colour a bubeník ?uestlove svou razancí dával vzpomenout na Johna Bonhama, což zdůrazňovalo i použití bicích Ludwig se dvěma floor tomy. Nekopíroval ho, ale kreativně rozvíjel jeho odkaz, když ctil důraz a groove, ale současně si dokázal s rytmem jazzově pohrávat.

Roots v Lucerna Music Baru

Roots v Lucerna Music Baru

FOTO: Vít Šimánek, ČTK

Roots dokázali to, oč se marně snažil Lenny Kravitz, když se v devadesátých letech pokoušel vyvolat ducha Jimiho Hendrixe a Led Zeppelin a spojit ho s funkem. Zatímco Kravitz byl epigonem, Roots na základě minulosti vytvářeli a vytvářejí stále něco nového.

Fascinující bylo už nástrojové složení, ?uestlova podporoval percussionista, takže rytmus byl nejen výrazný a úderný, ale také pestrý, což dokázalo i vynikající bicí sólo, jedno z mála v historii, ve kterém groove nezmizel.

Kapela klade v duchu žánru velký důraz na basovou linku, takže má v obsazení kromě pětistrunné baskytary ještě suzafon, který dobře doplňoval zvuk elektrofonických varhan. I sólo Tuby Gooding jr. patřilo k vrcholům večera.

Roots v Lucerna Music Baru

Roots v Lucerna Music Baru

FOTO: Vít Šimánek , ČTK

Výrazný rytmus a rap sice strhával posluchače, ovšem mnohem zajímavější bylo sledovat, co vše se v aranžích děje a jak široký je záběr kapely, která tu zdůraznila dubové prvky a pohrávala si s echem - tu nabídla pasáž jak z Hancockových alb z počátku sedmdesátých let s elektrickým pianem, tu zase řízný rock, to vše samozřejmě vedle typického rhythm´n´blues, jemuž Roots vracejí původní živelnost a syrovost.

Ani hlasy nebyly jen štěkavě uřvané, rap celkem často vystřídal překvapivě melodický zpěv a občas jeden z rapperů po vzorů zpěváků ze sedmdesátých let napodoboval zvuk elektrické kytary.

O šíři záběru svědčí i to, že skupina kromě vlastních skladeb zahrála i Paul Revere od Beastie Boys a hitovku od Guns N´Roses Sweet Child O' Mine přecházející v Bad To The Bone, nebo Hanclapping Song od funkových The Meters či motivy od Kool and The Gang. Ono se nedalo ani hovořit o převzatých skladbách, protože Roots si z nich brali jen motivy a pojímali je po svém.

Celkové hodnocení: 77 %