Zpěvák Jan Haubert (50) ví, že punk Visacího zámku měl vždycky znaky nadsázky a recese. Vždyť která zahraniční punková kapela má všechny členy vysokoškoláky a v repertoáru skladby o traktoru, stánku s pivem nebo dopravních značkách?!

Visací zámek vždy působil velice sympaticky. Bylo období, kdy jste zpychli a chovali se povýšeně?

My jsme už od začátku vždy vykřikovali: „Jsme skromní, ale nejlepší!“ Hodně jsme se také vysmívali jiným kapelám, které působily divně a které se nám vůbec nelíbily. A to trvá do současnosti. Zrovna nedávno volal náš kytarista Michal Pixa na nějakou kapelu z místa pod scénou, aby zahrála ještě nějakou sračku. Bylo i hvězdné období co do požadavků. Mívali jsme ve smlouvě třeba svíčkovou, žvýkačky a konopné smotky. Dlouho nám to procházelo, ale pak se někde pořadatel zasekl, tuším se smotky, a bylo po všem.

Došlo u vás i na rockové zlobení, tedy vyházené televizory z oken hotelů a podobné kratochvíle?

V devadesátých letech nám přišlo punkově žádoucí demolovat šatnu. Jednou v Bratislavě na hotelu se dostalo i na demolici pokoje. Druhý den jsme ale ty skříně zase složili a revolta skončila.

Visací zámek byl vždy považován za punkovou legendu. Žil ale někdy někdo z vás jako skutečný vyděděnec – například v kanále, nosil divoký účes, extrémní oblečení nebo bral drogy?

Tvrdé drogy nás úplně minuly, maximálně někdo potáhl trávu nebo hašiš. Samozřejmě řádně se vyšňořit bylo naší chloubou. Řetězy, placky, černé brýle a kabáty k nám patřily. Náš punk byl ale pojímán vždycky s nadsázkou a humorem. A žili jsme na vysokoškolských kolejích, ne v kanále.

Jan Haubert nemá rád U2 a srovnání Visacího zámku s nimi mu vadí.

Jan Haubert nemá rád U2 a srovnání Visacího zámku s nimi mu vadí.

FOTO: Jan Záliš

Ani hudebně to nebyl čistý punk. Proto jste si jednu dobu vymysleli škatulku metal punk?

To bylo proto, že v prvním období Michal Pixa inklinoval k metalu. Také jsme naznali, že třeba Traktor nebo Domovnice nejsou až tak rychlé a zběsilé, nebyl to čistý punk. Ostatně my měli i písničky v rytmu blues, třeba Dáša, nebo reggae, což jsou Dopravní značky. Ale od začátku každý z nás věděl, že naše hudba bude především punková. Vždycky jsme víc kecali, než zkoušeli.

Součástí kompletu Sakumprásk jsou i dvě živé nahrávky. Jaké jsi měl u jejich poslechu pocity?

Technická kvalita se mi zdála opravdu strašná. Skupina neměla ani vlastní aparát, často jsme hráli dokonce přes rádio. Vždycky jsme ale své hudbě věřili a nikdo si komplexy nepřipouštěl. Dnes slyším, že to s naší virtuozitou nebylo moc slavné. Ale musím říci, že ty nahrávky zase mají neopakovatelnou atmosféru.

Kromě toho je tam i mystifikační dokument. Proč myslíš, že ho hodně lidí tehdy nepochopilo?

Jak bych to jen řekl? Je to tím, že půlka lidí je blbejch! Lidi berou to, co je v televizi, jako čistou pravdu.

V dokumentu recituje texty kapely komunistická herečka Jiřina Švorcová. Jak jste ji k tomu přemluvili?

To byl nápad režiséra Petra Zelenky. Asi byla ráda, že si na ni někdo vzpomněl, a brala to fakt vážně. Třeba: jedno slovo na konci textu recitovala chybně a já ji na to upozornil. A ona říká, že to mění celý ideový význam a ať jí dáme pět minut, aby se to mohla naučit jinak.

Je pravda, že jste svou nejslavnější skladbu Traktor nabízeli továrně Zetor coby reklamu?

Ano, takové pokusy byly, dokonce několikrát. Firma Zetor se však věčně potácí ve finančních problémech, takže nic nekáplo. Jiná věc byla s písní Cigára, kdy jsme útočili na tabákovou továrnu v Kutné Hoře. Z ní nám však odpověděli, ať je kapela ráda, že ji nezažalují pro zneužití loga cigaret Start na obalu alba.

Vadí ti stále, když vás přirovnávají k U2 proto, že kapela nikdy nezměnila sestavu?

Vzhledem k tomu, že nemám rád U2, tak mi to přirovnání vadí. Nesnáším ty jejich hity a Bonova velikášská snaha zachránit svět mi přijde úplně na palici. To budu raději srovnáván s bratry Ebeny, ti jsou vtipnější než U2.

Jeden z vašich hitů nese název 50. Budete každých deset let tento hit aktuálně obměňovat?

To by šlo, ale na padesátku si nemůžu stěžovat, to spíš ve čtyřiceti jsem měl krizi. Teď už si nekladu otázky typu – co bude s kapelou a jak dlouho budem hrát. Zabalíme to, až prostě nebudou chodit lidi.